Zmínka Koránu o proroku Mohamedovi, kéž mu Bůh žehná a daruje mu mír, v Tóře a Bibli

Všemohoucí Bůh ve Své Knize řekl: {Vzpomeňte si, jak Ježíš, syn Mariin, řekl: „Děti Izraele, já jsem k vám poslem Božím, potvrzujícím to, co přede mnou přišlo z Tóry, a přinášejícím radostnou zvěst o poslu, který po mně přijde, jehož jméno bude Ahmad.“ Když k nim však přišel s jasnými důkazy, řekli: „Toto je zjevné kouzlo.“} [As-Saff: 6]

Všemohoucí Bůh řekl: {Těm, kdož následují Posla, negramotného proroka, o němž nacházejí zapsaného v tom, co mají z Tóry a Evangelia, On jim přikazuje, co je správné, a zakazuje jim, co je špatné, a dovoluje jim, co je špatné, a zbavuje je břemen a pout, která na nich spočívala. Ti, kdož v Něho věří, ctí ho, podporují ho a následují světlo – „Ti, kterým bylo sesláno, ti budou ti, kterým bylo sesláno.“ [Al-A’raf: 157]

Tyto dva verše naznačují, že Prorok, kéž mu Bůh žehná a daruje mu mír, je zmíněn v Tóře a Bibli, bez ohledu na to, jak moc Židé a křesťané tvrdí, že tomu tak není, neboť slova Všemohoucího Boha jsou nejlepší a nejpravdivější řečí.

Ačkoli my muslimové věříme, že originály Tóry a Bible byly ztraceny a že to, co z nich zbylo jako vzpomínky, bylo předáváno ústně po dobu nejméně jednoho století (jako je to v případě evangelií) až po několik století přesahujících osm (jako je to v případě Tóry), a to i přes skutečnost, že to, co bylo předáváno ústně, bylo zapsáno neznámými lidskými rukama, které nebyly ani proroky, ani posly, a i přes to, že k tomu, co bylo zapsáno, bylo přidáno mnoho dopisů, které nemají žádnou souvislost s nebeským zjevením, a i přes to, že to vše bylo shromážděno v sedmnáctém století našeho letopočtu pod názvem (Starý a Nový zákon) a že jejich překlady do angličtiny byly přezkoumány na příkaz britského krále Jakuba (The King James Version of the Bible).

Navzdory četným revizím tohoto i dalších vydání (od roku 1535 n. l. do současnosti) a navzdory mnoha dodatkům, škrtům, úpravám, změnám, zkreslením, úpravám a jedné úpravě za druhou, dochované svědčí o proroctví proroka Mohameda, kéž mu Bůh žehná a daruje mu mír, a vyvrací pokusy o podkopání jeho vznešeného postavení.

Proroctví o poslání proroka Mohameda, kéž mu Bůh žehná a daruje mu mír, v knihách starověkých

Zaprvé: Ve Starém zákoně

1. Kniha Genesis (kapitola 49/10) říká: „Žezlo se nevzdálí od Judy ani zákonodárce od jeho nohou, dokud nepřijde Šílo; a jemu bude náležet poslušnost národů.“

V jiném překladu téhož textu (House of the Bible - Bejrút) se píše: „Žezlo se nevzdálí od Judy ani zákonodárce od jeho nohou, dokud nepřijde Šílo. Jemu bude náležet poslušnost národů.“

Při interpretaci tohoto textu zesnulý ctihodný profesor Abdul Ahad Daoud - kéž se nad ním Bůh smiluj - ve své knize s názvem (Muhammad ve Svaté Bibli) pod názvem: „Muhammad je Šílo“, uvedl, že toto proroctví se jasně vztahuje k očekávanému prorokovi, protože jeden z významů tohoto slova v hebrejštině je Šílo, majitel žezla a král, a mezi jeho významy patří klidný, mírumilovný, důvěryhodný, mírný, a aramejská (syrská) forma slova je Šília, což znamená důvěryhodný, a prorok Muhammad, kéž mu Bůh žehná a daruje mu pokoj, byl před svým požehnaným posláním znám pod názvem pravdomluvný a důvěryhodný.

2. V knize Deuteronomium

• V knize Deuteronomium Starého zákona se Mojžíš, Boží prorok, obrátil ke svému lidu a řekl jim: (Deuteronomium 18:15-20) Překlad zní: „Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratří. Budeš ho poslouchat ve všem, o co jsem žádal Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění: ‚Ať už neslyším hlas Hospodina, svého Boha, ani už nevidím tento velký oheň, abych nezemřel.‘ Hospodin mi řekl: ‚Dobře mluvili. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, z středu jejich bratří, a vložím svá slova do jeho úst, a on jim bude mluvit všechno, co mu přikážu. Kdokoli nebude poslouchat má slova, která bude mluvit v mém jménu, toho budu požadovat. Ale prorok, který se opovažuje mluvit v mém jménu slovo, které jsem mu nepřikázal mluvit, nebo který bude mluvit ve jménu jiných bohů, ten prorok zemře.“ Prorok, kterého všemohoucí Bůh vzbudil, aby vedl lid. Z bratrů Židů (kterými jsou Arabové) a podobný Mojžíšovi, s naším Prorokem a s ním pokoj od Boha, je náš Pán Muhammad, nechť mu Bůh žehná a daruje mu pokoj.

• Podobně na začátku třicáté třetí kapitoly knihy Deuteronomium (Deuteronomium 33:1) se překládá takto: „A toto je požehnání, kterým Mojžíš, muž Boží, požehnal synům Izraele před svou smrtí. Řekl: ‚Hospodin přišel ze Sinaje a vzešel jim ze Seíru. Zazářil z hory Paran. Přišel s deseti tisíci svatými věcmi a po jeho pravici byl oheň pro jejich zákon.‘“ Hory Paran neboli Paran, jak je uvedeno v knize Genesis (Genesis 21:12), jsou pouští, kam se přestěhoval Izmael (pokoj s ním) a jeho matka Hagar (kéž s ní Bůh nalezne zalíbení).

Většina komentářů k Bibli svaté uvádí, že název (Paran) nebo (Baran) odkazuje na hory Mekky a záře Všemohoucího Boha z hory Paran je odkazem na začátek zjevení tohoto zjevení proroku Mohamedovi v jeskyni Hira nad horami Mekky a příchod Všemohoucího Boha z deseti pahorků Jeruzaléma s ohněm zákona po Jeho pravici – je předpovědí cesty Isra’ a Mi’radž, kterou Všemohoucí Bůh poctil proroka Mohameda, kéž mu Bůh žehná a daruje mu pokoj, jak uzavřel vedený kněz Abdul Ahad Dawoud (kéž se nad ním Bůh smiluj).

3. V knize Izajáše

• Kniha Izajášova (Izajáš 11:4) popisuje proroka Mohameda jako někoho, kdo bude soudit chudé spravedlivě a spravedlivě vládnout chudým země, trestat zemi holí svých úst a zabíjet svévolníky dechem svých rtů, protože se oblékne do spravedlnosti a opáše se čestností. To vše jsou vlastnosti proroka Mohameda, kterého jeho lid před jeho požehnaným posláním popisoval jako „pravdomluvného a důvěryhodného“.

• Izajáš 21:13-17 také obsahuje proroctví o Prorokově migraci, které se překládá jako: „Věštec o Arábii: V lesích Arábie, karavany Danovců, přineste vodu žíznivým, obyvatelé země Tema, přineste chléb uprchlíkům, neboť uprchli před meči, před taseným mečem, před napjatým lukem, před krutostí bitvy. Neboť toto mi praví Hospodin: Za rok, jako roky nádeníka, bude všechna sláva Kedaru zničena a zbytek počtu bohatýrů Kedarových bude malý, neboť Hospodin promluvil.“ Jediným prorokem, který se přestěhoval z hor Mekky do blízkosti Temy, je prorok Mohamed, kéž mu Bůh žehná a daruje mu pokoj.

• V knize Abakuka (Abakuk 3:3) je to přeloženo jako: (Bůh přišel z Temanu a Svatý z hory Paran. Selah = Modlitba Jeho majestátu pokryla nebesa a země byla naplněna Jeho chválou. Byla tam záře jako světlo. Z Jeho ruky vyšel paprsek světla a tam byla skryta Jeho moc.) Pokud je hora Paran horou Mekky (a Bakky), kdo z Božích proroků kromě proroka Mohameda, kéž mu Bůh žehná a daruje mu pokoj, se přestěhoval z Mekky do blízkosti Tajmy (která je severně od Medíny)?

• V žalmech připisovaných Davidovi: Osmdesátý čtvrtý žalm Starého zákona (1-7) říká: „Jak krásná jsou tvá obydlí, Hospodine zástupů! Má duše touží a hyne po domě Hospodinově! Mé srdce i mé tělo zpívají o živém Bohu! I vrabec nachází domov a orel hnízdo, kde skládá svá mláďata. Tvé oltáře, Hospodine zástupů, jsou můj král a můj Bůh! Blahoslavení ti, kdo přebývají v tvém domě, budou tě chválit navěky.“ Selah = Modlitba.

 Blahoslavení jsou ti, kdo jsou posilněni tebou, jejichž srdce jsou naplněna cestami tvého domu, kdo procházejí údolím Baka a činí z něj pramen a Moru požehnáním zasypávají.

V anglickém překladu tzv. Thompson Chain Reference Bible, vydaném ve státech Indiana a Michigan ve Spojených státech amerických v roce 1983, zní výše uvedený text takto:

 (Jak krásné je tvé obydlí, Pane Všemohoucí, má duše už léta ochabuje pro nádvoří Hospodina,... Pane Všemohoucí, můj králi a můj Bože, blahoslavení jsou ti, kdo přebývají v tvém domě, vždycky tě chválí. Selah (Salah) Blahoslavení jsou ti, jejichž síla je v tobě, kdo se upínají k pouti, když procházejí údolím Báca, činí z něj místo jara, podzimní deště ho také pokryjí jezírky požehnání.)

Rozdíl mezi arabským a anglickým překladem je jasný jako slunce v pravé poledne a je důkazem zkreslení, které není skryto před žádným příčetným člověkem.

Za druhé: V Novém zákoně 

• V knize Zjevení:

Kniha Zjevení Nového zákona (Zjevení 19/15,11) říká: „Potom jsem viděl otevřené nebe a hle, bílý kůň, a jeho jezdec se jmenuje Pravdivý a Věrný, který soudí a bojuje spravedlivě.“

Popis „pravdomluvný a důvěryhodný“ se vztahuje na proroka Mohameda, protože obyvatelé Mekky mu dali přesně tento popis před jeho čestným posláním.

• V Janově evangeliu:

Snad nejdůležitější z těchto radostných zpráv je to, co zmínil Boží prorok Ježíš, mír s ním, a co Jan zahrnul do své knihy, když hovořil o Ježíšově příkazu svým učedníkům:

„Milujete-li mě, budete zachovávat má přikázání. Já požádám Otce a on vám dá jiného, aby s vámi zůstal navěky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, protože ho nevidí ani nezná. Vy ho znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude… Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a u něj učiníme příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává mé slovo. Slovo, které slyšíte, není mé, ale Otcovo, který mě poslal. Toto jsem vám mluvil a jsem s vámi. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého pošle Otec, vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl… Řekl jsem vám to nyní, dříve než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili. Už s vámi nebudu mnoho mluvit, neboť přichází vládce tohoto světa a ve mně nemá nic.“ (Jan 14:30)

V další kapitole Kristus napomíná své učedníky a žádá je, aby zachovávali jeho přikázání. Pak říká: „Až přijde Utěšitel, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, který od Otce vychází, ten o mně bude svědčit. A i vy budete vydávat svědectví, protože jste byli se mnou od počátku. Říkal jsem vám to, abyste se nepohoršili. Vyženou vás ze synagog a přichází hodina, kdy každý, kdo vás zabije, si bude myslet, že tím slouží Bohu… Zármutek naplnil vaše srdce, ale pravím vám pravdu: Je pro vás lepší, abych odešel. Neboť pokud neodejdu, Utěšitel k vám nepřijde. Ale pokud odejdu, pošlu ho k vám. A až přijde, usvědčí svět z hříchu, ze spravedlnosti i ze soudu. Z hříchu, že ve mne nevěří; ze spravedlnosti, že jdu k Otci a už mě nevidíte; ze soudu, že vládce tohoto světa je souzen. Ještě vám mám mnoho říci, ale nyní to nesnesete. Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do…“ všechnu pravdu; neboť nebude mluvit sám od sebe, ale bude mluvit, co uslyší. „A bude vám oznámit, co přijde. Oslaví mě, neboť z mého vezme a oznámí vám to.“ – Jan 15:26 – 16:14

Tato zmínka zde v ústech Ježíše, mír s ním, a po něm Jana, o tom, co nazýval (Utěšitel), je odkazem na Mohameda, mír s ním, a slovo (Utěšitel) je novým překladem jiného slova, které bylo v předchozích stoletích nahrazeno, a staré slovo je (Paraklét), což je slovo hebrejského původu a znamená právník, obránce.

To, co se v Janově evangeliu zmiňuje o Utěšiteli, je dobrá zpráva Kristova o proroku Mohamedovi, kéž mu Bůh žehná a daruje mu pokoj. To je patrné z několika věcí, včetně slova „Utěšitel“, což je moderní slovo, které bylo nahrazeno novými překlady Nového zákona, zatímco staré arabské překlady (1820 n. l., 1831 n. l., 1844 n. l.) používaly řecké slovo (Paraklét) v jeho původní podobě, což je to, co dělá mnoho mezinárodních překladů. Při vysvětlování řeckého slova „Paraklét“ říkáme: Toto slovo, které je řeckého původu, není bez jednoho ze dvou stavů.

První je „Barakli Tos“, což znamená: utěšitel, pomocník a ochránce.

Druhým je „Pyrocletos“, jehož význam je blízký jménům Muhammad a Ahmad.

V těchto textech Kristus hovoří o vlastnostech toho, kdo přijde po něm (prorok Mohamed).

Paraklét je lidský prorok, ne Duch svatý, jak někteří tvrdí!

Ať už je význam slova Paraklét – Ahmad nebo Utěšitel – jakýkoli – popisy a úvody, které Kristus pro Parakléta uvedl, vylučují, že by se jednalo o Ducha svatého, a potvrzují, že je to lidská bytost, které Bůh uděluje proroctví. To je zřejmé z úvah o Janových textech o Paraklétovi. Jan používá smyslová slovesa (řeč, slyšení a napomenutí) ve svém výroku: „Cokoli slyší, to mluví.“ Tyto popisy se mohou vztahovat pouze na lidskou bytost. Na ohnivé jazyky, které vanuly na učedníky o Letnicích, protože nebylo hlášeno, že by jazyky v onen den něco mluvily, a duch je vrcholem toho, co se děje inspirací srdce, a pokud jde o řeč, je to lidská vlastnost, nikoli duchovní. Raní křesťané chápali Janův výrok jako oznámení lidské bytosti a Montanus ve druhém století (187 n. l.) tvrdil, že je přicházejícím Parakletem, a Mani učinil totéž ve čtvrtém století, takže tvrdil, že je Parakletem a že se podobá Kristu, a proto si vybral dvanáct učedníků a sedmdesát biskupů, které poslal do zemí Východu. Kdyby Parakleta chápali jako třetí hypostazi, neodvážili by se toto tvrzení učinit.

Jednou z charakteristik toho, kdo přichází po Kristově odchodu z tohoto světa, je to, že Kristus a onen Posel, Utěšitel, se v tomto světě nesejdou. To opět potvrzuje, že Utěšitel nemůže být Duch svatý, který Krista podporoval po celý jeho život, zatímco Utěšitel nepřichází na tento svět, dokud je Kristus v něm: „Neodeji-li já, Utěšitel k vám nepřijde.“ Duch svatý předcházel Kristu a byl přítomen v učednících před Kristovým odchodem. Byl svědkem stvoření nebes a země (viz Genesis 1:2). Také sehrál roli při narození Ježíše, protože jeho matka „byla nalezena těhotná od Ducha svatého“ - Matouš 1:18. Setkali se také v den Kristova křtu, kdy na něj „sestoupil Duch svatý v tělesné podobě jako holubice“ (Lukáš 3:22). Duch svatý je přítomen s Kristem a před ním. Pokud jde o Utěšitele, „Neodeji-li já, nepřijde k vám“, není to Duch svatý.

Lidskost Ducha svatého naznačuje to, že je stejného druhu jako Kristus, který byl člověkem. Kristus o něm říká: „A já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce.“ Řecký text zde používá slovo allon, které označuje jiného téhož druhu, zatímco slovo hetenos označuje jiného, jiného druhu. Pokud řekneme, že se tím myslí jiný posel, naše tvrzení se stává rozumným. Tuto rozumnost ztrácíme, pokud řekneme, že se myslí jiný Duch svatý, protože Duch svatý je jeden a ne mnohočetný.

Pak je ten, kdo má přijít, vystaven popírání Židy a učedníky, a tak jim Kristus opakovaně přikazuje, aby v něj a jeho následovníky věřili, a říká jim: „Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání,“ a říká: „Řekl jsem vám to dříve, než se to stane, abyste, až se to stane, uvěřili.“ Svou pravdomluvnost potvrzuje slovy: „Nebude mluvit sám od sebe, ale bude mluvit, co uslyší.“ Všechna tato přikázání jsou bezvýznamná, pokud ten, kdo přichází, je Duch svatý, který sestoupil v podobě ohnivých jazyků a jehož účinkem na jejich duše byla znalost různých jazyků. Takový člověk nepotřebuje příkaz, aby v něj věřil a potvrdil svou pravdomluvnost. Navíc Duch svatý je jedním z členů Trojice a podle křesťanské doktríny v něj učedníci musí věřit, tak proč jim přikázal, aby v něj věřili? Duch svatý je podle křesťanů Bůh rovný Otci ve svém božství, a proto je schopen mluvit ze své vlastní autority, a přicházející Duch pravdy „nebude mluvit sám od sebe, ale bude mluvit, co uslyší“.

Janův text naznačuje, že čas příchodu Utěšitele byl odložen. Kristus jim řekl: „Ještě vám mám mnoho říci, ale nyní to nemůžete snést. Až však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy“ (Jan 16,13). Jsou věci, které tento prorok říká učedníkům, ale učedníci nemohou pochopit, protože lidstvo nedosáhlo stavu zralosti v pochopení tohoto úplného náboženství, které zahrnuje různé aspekty života. Je nerozumné, že se vnímání učedníků změnilo během deseti dnů po Kristově nanebevstoupení. V textech není nic, co by na takovou změnu naznačovalo. Křesťané spíše uvádějí, že poté, co na ně sestoupil Duch, opustili mnoho ustanovení zákona a povolili zakázané věci. Pro ně je opuštění ustanovení snazší než jejich zvýšení, které v době Kristově nemohli snést a snést. Paraklét přináší zákon s ustanoveními, která jsou pro slabé a zodpovědné břemenem, jak Bůh řekl: „Věru na vás sešleme slovo závažné“ (Al-Muzzammil: 5).

Ježíš, mír s ním, také řekl, že „než přijde Paraklet, vyloučí vás ze synagog. Ano, přichází hodina, kdy každý, kdo vás zabije, si bude myslet, že tím slouží Bohu“ (Jan 16:2). To se stalo po Letnicích a pronásledování Kristových následovníků pokračovalo, dokud monoteisté nevymizeli, než se objevil islám.

Jan zmínil, že Kristus řekl svým učedníkům o popisu Parakleta, kterého Duch svatý neznázornil na učednících v den Letnic. Je to svědek, jehož svědectví se přidává ke svědectví učedníků v Kristu: „On bude svědčit o mně a i vy budete svědčit“ (Jan 15:16). Kde tedy Duch svatý svědčil o Kristu? A o čem svědčil? I když zjišťujeme, že Posel Boží, kéž mu Bůh žehná a daruje mu pokoj, svědčil o Kristově nevině z nevíry a prohlašoval, že je božstvím a synovstvím Boha. Také svědčil o nevině své matky z toho, z čeho ji Židé obvinili, Bůh řekl: „A kvůli jejich nevíře a tomu, že proti Marii říkali velkou pomluvu“ (An-Nisa’: 156). A Kristus mluvil o oslavení toho, kdo k němu přijde, a řekl: „On oslaví mě, neboť vezme z mého a oznámí vám to“ (Jan 16:14). Nikdo, kdo se objevil po něm, neslavil Krista tak, jako oslavoval Prorok islámu jeho. Chválil ho a ukazoval jeho nadřazenost nad všemi světy. Žádná z knih Nového zákona nám nesdělila, že by Duch svatý chválil Krista nebo ho oslavoval v den Letnic, kdy sestoupil v podobě ohnivých jazyků.

A Kristus řekl, že Paraklét zůstane navždy, tedy jeho náboženství a jeho zákon, zatímco my zjišťujeme, že moci dané učedníkům v den Letnic - pokud jsou pravdivé - zmizely s jejich smrtí a nic podobného nebylo hlášeno od mužů církve po nich. Pokud jde o našeho Posla, kéž mu Bůh žehná a daruje mu pokoj, zůstane navždy se svým vedením a poselstvím a po něm nebude žádný prorok ani poselství, stejně jako Paraklét „vám připomene všechno, co jsem vám řekl“ (Jan 14:26). Po jeho nanebevstoupení o deset dní později není taková připomínka potřeba. Nový zákon neuvádí, že by jim Duch svatý něco připomněl. Spíše nacházíme jejich spisy a dopisy, ve kterých jsou důkazy o plynutí času a o tom, že pisatel zapomněl na některé detaily zmíněné jinými, zatímco Posel Boží, Mohamed, kéž mu Bůh žehná a daruje mu pokoj, zmínil vše, co lidstvo zapomnělo z Božích přikázání, která seslal svým prorokům, včetně Krista, mír s ním.

Paraklét má úkoly, které Duch svatý v den Letnic nekonal, neboť „až přijde, usvědčí svět z hříchu, spravedlnosti a soudu“ (Jan 16,8). Duch svatý v den Letnic nikoho nekáral, ale tohle udělal Posel Boží, kéž mu Bůh žehná a daruje mu pokoj, s nevěřícím lidstvem. Profesor Abdul Ahad Dawoud se domnívá, že výtku týkající se spravedlnosti vysvětlil Kristus, když po ní řekl: „Ohledně spravedlnosti, protože jdu k Otci a vy mě nevidíte“ (Jan 16,10). To znamená, že pokárá ty, kteří říkají, že byl ukřižován, a popírají jeho únik před spiknutím jeho nepřátel. Řekl jim, že ho budou hledat, ale nenajdou ho, protože vystoupí do nebe. „Děti moje, ještě krátký čas jsem s vámi; budete mě hledat. A jako jsem řekl Židům: ‚Kam já jdu, tam vy přijít nemůžete,‘ tak vám nyní pravím…“ (Jan 13,32). Přicházející prorok také pokárá Satana a odsoudí ho vedením a zjevením, které šíří. Soud, protože vládce tohoto světa byl souzen.

Popis napomenutí se nehodí pro toho, kdo je nazýván Utěšitelem. Říkalo se, že přišel k učedníkům, aby je utěšil nad ztrátou jejich mistra a proroka. Útěcha se dává pouze v dobách neštěstí a Kristus jim oznamoval dobrou zvěst o svém vlastním odchodu a příchodu Toho, který měl přijít po něm. Útěcha se dává v době neštěstí a krátce po něm, nikoli o deset dní později (v době sestoupení Ducha svatého na učedníky). Proč tedy přicházející Utěšitel nenabídl útěchu Kristově matce, která si ji více zasloužila? Navíc křesťané nesmí považovat Kristovo zabití na kříži za neštěstí, protože podle jejich názoru je to příčina spásy a věčného štěstí pro lidstvo. Jeho výskyt byl bezkonkurenční radostí a křesťanské naléhání na to, že učedníci potřebovali útěchu Ducha svatého, vyvrací nauku o vykoupení a spáse. Z výše uvedeného vyplývá, že Duch svatý není Utěšitel. Všechny vlastnosti Parakleta jsou vlastnosti proroka, který přijde po Ježíši, a on je prorok, o kterém prorokoval Mojžíš, mír s ním. Paraklet „nemluví sám od sebe, ale mluví, co slyší.“ A stejně tak i ten, o kterém Mojžíš prorokoval: „Vložím svá slova do jeho úst a on jim bude mluvit vše, co mu přikážu.“ Toto je popis Proroka, mír a požehnání s ním, jak řekl Bůh: „Ani nemluví z vlastní vůle. Je to pouze zjevení zjeveno. {4} Učil ho mocný.“ (An-Nadžm: 3-5)

Všechno, co je o Parakletovi zmíněno, má v Koránu a Sunně důkazy, které říkají, že Posel, nechť mu Bůh žehná a daruje mu mír, je tím, kdo toto proroctví učinil, protože je svědkem Mesiáše a je tím, kdo informuje o neviditelném, po němž nebude žádný prorok, a Bůh přijal jeho náboženství jako náboženství až do Dne zmrtvýchvstání.