Všemohoucí Bůh nám neřekl o všech svých prorocích a poslech, ale spíše nám řekl jen o některých z nich.
Všemohoucí Bůh řekl: „Již před tebou jsme vyslali posly, mezi nimiž jsou ti, o nichž jsme ti vyprávěli, a mezi nimi jsou i ti, o nichž jsme ti nevyprávěli.“ Ghafir (78)
Ti, které Korán jmenoval, jsou dvacet pět proroků a poslů.
Všemohoucí Alláh řekl: „A toto je Náš argument, který jsme dali Abrahamovi proti jeho lidu. Pozdvihujeme po stupních, koho chceme. Věru, Pán tvůj je moudrý a vševědoucí.“ A dali jsme mu Izáka a Jakuba, které jsme každého z nich vedli správným směrem, a Noema – vedli jsme ho před ním. A mezi jeho potomky byli David, Šalamoun, Jób, Josef, Mojžíš a Áron. Takto odměňujeme ty, kdož konali dobro, a Zachariáš, Jan, Ježíš a Eliáš – každý z nich byl spravedlivý.“ Spravedliví, Izmael, Eliša, Jonáš a Lot – a těm všem jsme dali přednost před světy. Al-An’am (83-86).
Toto je osmnáct proroků zmíněných v jednom kontextu.
Adam, Hud, Sálih, Šu'ajb, Idrís a Zul-Kifl jsou zmíněni na různých místech v Koránu a pak poslední z nich, náš prorok Muhammad, nechť s nimi všemi patří Boží modlitby a mír.
Jméno Al-Khidr je zmíněno v Sunně, a to navzdory silné neshodě mezi učenci ohledně toho, zda byl prorokem nebo spravedlivým světcem.
Zmínil také: Jošuu bin Núna, který nastoupil po Mojžíšovi, mír s ním, nad svým lidem a dobyl Jeruzalém.
Všemohoucí Bůh ve svatém Koránu zmínil příběhy některých proroků a poslů, mír s nimi a požehnání, aby se z nich lidé učili a dbali jich, neboť obsahují ponaučení a kázání. Jsou to osvědčené příběhy, které se odehrály během volání proroků ke svému lidu, a jsou plné mnoha ponaučení, která objasňují správný přístup a správnou cestu při volání k Bohu a to, co vede ke spravedlnosti, štěstí a spáse služebníkům v tomto i posmrtném životě. Všemohoucí Bůh řekl: „V jejich příbězích je vskutku ponaučení pro ty, kteří mají chápání. Není to vymyšlené vyprávění, ale potvrzení toho, co bylo před ním, a podrobné vysvětlení všech věcí a vedení a milosrdenství pro lid, který věří.“
Zde se zmíníme o shrnutí příběhů proroků a poslů zmíněných ve svatém Koránu.
Adame, mír s ním
Všemohoucí Bůh ve Své Vznešené Knize zmínil příběh stvoření Adama, mír s ním, prvního z proroků. Stvořil ho svou rukou k obrazu, jaký si, sláva Mu, přál. Byl to úctyhodný výtvor, odlišný od ostatních stvoření. Všemohoucí Bůh stvořil Adamovo potomstvo k obrazu svému a své podobě. Všemohoucí Bůh řekl: (A když Pán tvůj vzal z dětí Adamových, z jejich beder, jejich potomky a nechal je svědčit o sobě: „Nejsem snad Pán váš?“ Řekli: „Ano, svědčíme.“) Poté, co Bůh stvořil Adama, usadil ho v ráji s jeho ženou Evou, která byla stvořena z jeho žebra. Užívali si jeho rozkoší, s výjimkou jednoho stromu, z něhož jim Všemohoucí Bůh zakázal jíst, a tak jim Satan našeptal. Oni tedy reagovali na jeho šeptání a jedli ze stromu, dokud se jim neobnažila intimní místa, a tak se pokryli listy ráje. Bůh oslovil Adama a pokáral ho za to, že jedl z onoho stromu poté, co projevil Satanovo nepřátelství vůči němu, a varoval ho, aby znovu nenásledoval jeho šeptání. Adam vyjádřil hlubokou lítost nad svým činem a projevil Bohu své pokání, a Bůh je na svůj příkaz vyhnal z ráje a seslal na Zemi.
Jak Všemohoucí Bůh zmínil ve svatém Koránu příběh dvou synů Adama, mír s ním, a to Kaina a Ábela. Adamovým zvykem bylo, že samice z každého lůna si vzala samce z druhého lůna, a tak si Kain chtěl ponechat svou sestru, která s ním pocházela ze stejného lůna. Aby zabránil svému bratrovi v tom, aby měl právo na to, co mu Bůh předepsal, a když se Adam, mír s ním, dozvěděl o Kainově úmyslu, požádal oba, aby Bohu obětovali, a tak Bůh přijal, co Ábel nabídl, což Kaina rozzlobilo, a tak mu pohrozil, že svého bratra zabije. Všemohoucí Bůh řekl: (A přednes jim pravdivou zprávu o dvou synech Adamových, když oba obětovali oběť a ta byla přijata od jednoho z nich, ale od druhého ne. Řekl: „Jistě tě zabiju.“ Řekl: „Bůh přijímá jen od bohabojných. I kdybys na mě vztáhl ruku, abys mě zabil, já ji nevztáhnu.“ Tobě, abych tě zabil. Věru se bojím Alláha, Pána světů. Věru chci, abys nesl můj hřích i hřích tvůj a byl mezi obyvateli ohně. A to je odplata pro ty, kteří se provinili. A tak ho jeho duše pobídla k zabití bratra svého, a tak ho zabil a stal se mezi těmi, kdož utržili ztrátu.
Idrisi, mír s ním
Idrís, mír s ním, je jedním z proroků, o nichž se Všemohoucí Bůh zmiňuje ve své vznešené knize. Předcházel prorokovi Božímu Noemovi, mír s ním, a bylo řečeno: „Naopak, byl po něm.“ Idrís, mír s ním, byl první, kdo psal perem, a první, kdo šil a nosil oblečení. Měl také znalosti astronomie, hvězd a aritmetiky. Idrís, mír s ním, se vyznačoval ušlechtilými vlastnostmi a morálkou, jako je trpělivost a spravedlivost. Proto dosáhl u Všemohoucího Boha velkého postavení. Všemohoucí Bůh o něm řekl: (A Izmael a Idrís a Dhu al-Kifl, všichni patřili k trpělivým. A přijali jsme je do Našeho milosrdenství. Vskutku, oni patřili k spravedlivým.) Prorok Muhammad, nechť je Bůh modlí a mír s ním, se v příběhu o Nanebevstoupení zmínil, že viděl Idríse, mír s ním, ve čtvrtém nebi. Což naznačuje jeho vysoké postavení a postavení u jeho Pána.
Noe, mír s ním
Noe, mír s ním, byl prvním poslem vyslaným lidstvu a byl jedním z nejodhodlanějších poslů. Po tisíc let mínus padesát let volal svůj lid k Jednotě Boží. Vyzýval je, aby opustili uctívání idolů, které jim nemohly ani uškodit, ani prospět, a vedl je k uctívání samotného Boha. Noe ve svém volání usilovně usiloval a používal všechny metody a způsoby, aby svému lidu připomněl. Volal je dnem i nocí, tajně i veřejně, ale toto volání jim vůbec neprospělo, protože se s ním setkali s arogancí a nevděčností a zacpávali si uši. Aby neslyšeli jeho volání, kromě toho, že ho obviňovali ze lži a šílenství, Bůh inspiroval Noema k postavení lodi. Postavil ji navzdory posměchu polyteistů mezi svým lidem a čekal na Boží příkaz, aby se na loď nalodil s těmi, kdo v jeho volání věřili, a také se dvěma páry od každého druhu živých tvorů. To se stalo na Boží příkaz, když se nebe otevřelo hojným proudem vody a země vytryskla prameny a oka, takže se voda setkala ve velké podobě a strašná potopa zaplavila lidi, kteří polyteizovali Boha, a Noe, mír s ním, a ti, kdo s ním věřili, byli zachráněni.
Hoode, mír s ním
Alláh, Všemohoucí, poslal Huda, mír s ním, lidu Ádu, který žil v oblasti zvané Al-Ahqaf (množné číslo od Haqf, což znamená: písečná hora). Účelem Hudova seslání bylo vyzvat lid Ádu k uctívání Alláha, k víře v Jeho Jednotu a k opuštění polyteismu a uctívání idolů. Také jim připomněl požehnání, která jim Alláh udělil, jako je dobytek, děti a úrodné zahrady, a chalífát, který jim udělil na zemi po lidu Noemově. Vysvětlil jim odměnu za víru v Alláha a důsledky odvrácení se od Něho. Oni však jeho výzvu přijali s odmítnutím a arogancí a nereagovali navzdory varování svého proroka. Alláh je tedy potrestal jako trest za jejich polyteismus. Seslal na ně prudký vítr, který je zničil. Všemohoucí Bůh řekl: (Ádiové se na zemi bezprávně pyšnili a říkali: „Kdo je nad nás silnější?“ Což neviděli, že Bůh, který je stvořil, je nad ně silnější? A popírali naše znamení. Proto jsme na ně v nešťastných dnech seslali prudký vítr, abychom jim dali okusit trest hanby v pozemském životě. A trest posmrtného života je ještě hanebnější a nikdo jim nepomůže.) Oni zvítězí.
Saleh, mír s ním
Bůh poslal svého proroka Sáliha, mír s ním, k lidu Thámudu poté, co se mezi nimi rozšířilo uctívání idolů a soch. Začal je vyzývat k uctívání jedině Boha, k opuštění přiřazování partnerů k Němu a k připomínání mnoha požehnání, která jim Bůh udělil. Jejich půda byla úrodná a Bůh jim dal sílu a dovednosti ve stavbě. Navzdory těmto požehnáním nereagovali na výzvu svého proroka a požádali ho, aby jim přinesl znamení, které by dokázalo jeho pravdomluvnost. Bůh jim tedy seslal velbloudici ze skály jako zázrak, který by podpořil výzvu Jeho proroka Sáliha. Sálih, mír a požehnání s ním, se se svým lidem dohodl, že budou mít den na pití a že velbloudice bude mít den. Vůdci jeho lidu, kteří byli arogantní, se však dohodli, že velbloudici zabijí, a tak je Všemohoucí Bůh potrestal tím, že na ně seslal pokřik. Všemohoucí Bůh řekl: {Když přišel náš rozkaz, zachránili jsme Sáliha a ty, kdož s ním uvěřili, z našeho milosrdenství a z potupného stavu onoho dne. Pán váš je věru mocný, mocný. A On se zmocnil těch, kdož nespravedliví byli dostiženi křikem a padli v domovech svých na zem, jako by se jim v nich nikdy nedařilo. Thamúdové v Pána svého neuvěřili. Pryč s Thamúdem!
Lote, pokoj s ním
Alláh poslal Lota, mír s ním, ke svému lidu, aby je vyzval k Alláhově jednotě a k lpění na dobrých skutcích a dobrých mravech. Praktikovali sodomii, což znamená, že toužili po mužích, ne po ženách. Také blokovali lidem cesty, útočili na jejich peníze a čest a kromě toho se na místech shromažďování dopouštěli zavrženíhodných a nemorálních činů. Lot, mír s ním, byl znepokojen tím, co viděl a byl svědkem činů svého lidu a jejich odchylek od zdravé přirozenosti. Nadále je vyzýval k uctívání pouze Alláha a k opuštění svých činů a odchylek. Oni však odmítli věřit poselství svého Proroka a vyhrožovali mu vyhnáním ze své vesnice. Na jejich hrozbu reagoval tím, že se neochvějně držel své výzvy, a varoval je před Alláhovým trestem a káráním. Když Alláh, Všemohoucí, nařídil, aby byl na lid uvaleno Jeho trest, poslal anděly v lidské podobě ke svému Proroku Lotovi, mír s ním. Aby mu sdělili dobrou zprávu o zničení jeho lidu a těch, kteří následovali jejich cestu, a také jeho ženy, která byla zahrnuta do trestu spolu se svým lidem. Také mu přinesli radostnou zprávu o jeho vysvobození z trestu spolu s těmi, kdo s ním uvěřili.
Alláh seslal trest na ty z lidu Lotova, kteří nevěřili, a prvním krokem bylo zaslepení jejich očí. Alláh Všemohoucí řekl: {A vskutku ho již pokoušeli, aby se zdržel svého hosta, ale My jsme jim zaslepili oči. Okuste tedy Můj trest a Mé varování.} Pak je zasáhl vítr a jejich město se na ně obrátilo vzhůru nohama a byly na ně seslány hlínané kameny, odlišné od obvyklých kamenů. Alláh Všemohoucí řekl: {A zasáhl je vítr, když zářili. *A obrátili jsme jeho horní část dolů a sesypali jsme na ně kameny z tvrdé hlíny.} Co se týče Lota a těch, kdo s ním uvěřili, ti pokračovali ve své cestě tam, kam jim Alláh přikázal, aniž by specifikovali svůj cíl. Alláh Všemohoucí ve shrnutí příběhu svého proroka Lota řekl: {Kromě rodiny Lotovy.} Vskutku, My je všechny zachráníme, kromě jeho ženy. Rozhodli jsme, že ona bude mezi těmi, kdo zůstanou. Ale když poslové přišli k rodině Lotovy, řekl: „Věru jste lid pochybovačný.“ Řekli: „Přinesli jsme vám to, o čem pochybovali, a přinesli jsme vám pravdu, a my jsme pravdomluvní.“ Vydejte se tedy s rodinou svou v noci a následujte jejich zadní část. Ať se nikdo z vás neohlíží zpět a jděte tam, kam vám bude přikázáno. A rozhodli jsme pro něj, že zadní část těchto bude do rána odříznuta.
Šuaibe, mír s ním
Alláh poslal Šuajba, mír s ním, k obyvatelům Madjánu poté, co se mezi nimi rozšířilo uctívání modl a oni přiřazovali k Alláhovi partnery. Toto město bylo známé podváděním v míře a váze. Jeho obyvatelé míru zvyšovali, když něco kupovali, a snižovali ji, když prodávali. Šuajb, mír s ním, je vyzval, aby uctívali pouze Alláha a opustili soupeře, které s Ním spojovali. Zakázal jim podvádění v míře a váze a varoval je před Alláhovým trestem a káráním. Lidé z města se rozdělili na dvě skupiny. Někteří z nich byli příliš arogantní na to, aby přijali Boží volání, a kovali pikle proti svému Prorokovi, obviňovali ho z čarodějnictví a lži a vyhrožovali mu smrtí, a někteří z nich uvěřili v Šuajbovo volání. Poté Šuajb odešel z Madjánu a zamířil do Al-Ajky. Jeho obyvatelé byli polyteisté, kteří podváděli v míře a váze, stejně jako obyvatelé Madjánu. Šuajb je vyzýval k uctívání Boha a opuštění polyteismu a varoval je před Božím trestem a trestem, ale lidé nereagovali, a tak je Šuajb opustil a vrátil se znovu do Madjanského. Když se Boží příkaz naplnil, polyteisté obyvatel Madjanského byli trýzněni a zasáhlo je ničivé zemětřesení a otřes, které zničily jejich město, a trýzněna byla i Al-Ajka. Všemohoucí Bůh řekl: (A k Madjanskému jsme poslali jejich bratra Šuajba. Řekl: „Lide můj, uctívejte Alláha a doufejte v den poslední a nepáchejte na zemi urážky a nešířejte zkaženost. Ale oni ho popřeli a zemětřesení je zachvátilo a oni se ve svých domovech poklonili. Jak řekl Všemohoucí Alláh: Obyvatelé houští popírali posly, když jim Šuajb řekl: „Nebojíte se Alláha? Věru jsem pro vás důvěryhodným poslem. Bojte se tedy Alláha a poslouchejte mě.“
Abrahame, mír s ním
Abraham, mír s ním, žil mezi lidmi, kteří uctívali modly místo Boha. Jeho otec je vyráběl a prodával lidem. Abraham, mír s ním, však nenásledoval to, co dělal jeho lid. Chtěl jim ukázat neplatnost jejich polyteismu, a tak jim předložil důkazy, aby jim dokázal, že jejich modly jim nemohou ani uškodit, ani prospět. V den jejich exodu Abraham, mír s ním, zničil všechny jejich modly kromě jedné velké, aby se k němu lidé vrátili a věděli, že jim nemohou ani uškodit, ani prospět. Zapálili však oheň, aby Abrahama, mír s ním, upálili, když se dozvěděli, co udělal s jejich modlami. Bůh ho před tím zachránil. Také proti nim poskytl důkazy, které vyvrátily jejich tvrzení, že Měsíc, Slunce a planety nejsou vhodné k uctívání, protože modlám dávali tato jména. Postupně jim vysvětloval, že uctívání by mělo být věnováno pouze Stvořiteli Měsíce, Slunce, planet, nebes a Země.
Všemohoucí Bůh, když vyprávěl příběh svého proroka Abrahama, řekl: (A Abrahamovi jsme již dříve dali rozum jeho a věděli jsme o něm. Když se otce svého a lidu svého zeptal: „Co jsou to za sochy, kterým se klaníte?“ Odpověděli: „Přistihli jsme, jak se jim klaněli naši otcové.“ Řekl: „Vy i vaši otcové jste byli v zjevném bludu.“ Řekli: „Přinesli jste nám pravdu, či jste mezi těmi, kdo si hrají?“ Řekl: „Pán váš je Pánem nebes i země, který je stvořil, a já jsem toho svědkem.“ A při Bohu, já vaše modly jistě zničím.) Poté, co se obrátili zády, rozdělil je na kusy, kromě toho největšího z nich, snad se k němu vrátí. Řekli: „Kdo to udělal našim bohům? Věru je jedním z nespravedlivých.“ Řekli: „Slyšeli jsme mladíka, který se o nich zmiňoval, jehož jméno je Abraham.“ Řekli: „Přiveďte ho tedy před oči lidí, snad budou dosvědčovat.“ Řekli: „Udělal jsi toto našim bohům, Abrahame?“ Řekl: „Udělal to ten největší z nich, zeptej se jich, mají-li mluvit.“ I vrátili se k rozumu a řekli: „Vy jste ti, kdo nám ukřivdili.“ A pak byli obráceni hlavou vzhůru nohama. Věřili jste, že tito nemluví. Řekl: „Uctíváte tedy kromě Boha to, co vám ani neprospívá, ani vám neškodí? Ať se kápne vám i tomu, co uctíváte kromě Boha! Cožpak nebudete rozumět?“ Řekli: „Spalte ho a podpořte své bohy, chcete-li tak učinit.“ Řekli jsme: „Ohni, buď Abrahamovi chlad a ochrana!“ A zamýšleli proti němu plán, ale učinili jsme z nich ty, kteří nejvíce poráželi.
Pouze jeho žena Sára a synovec Lot, mír s ním, uvěřili poselství Abrahama, mír s ním. Cestoval s nimi do Charranu, poté do Palestiny a nakonec do Egypta. Tam se oženil s Egyptskou Hajar a měl s ní Izmaela, mír s ním. Poté, co k němu Všemohoucí Bůh poslal anděly, aby mu o tom mocí Všemohoucího sdělili radostnou zprávu, byl požehnán od své ženy Sáry, když k němu všemohoucí Bůh poslal anděly, aby mu o tom sdělili radostnou zprávu.
Izmael, mír s ním
Abraham byl požehnán Izmaelem, mír s nimi, od své druhé manželky, Egyptské Hadžár, což vzbudilo žárlivost v duši jeho první manželky Sáry, a tak ho požádala, aby od ní Hadžár a jejího syna držel dál, a on to dělal, dokud nedorazili do země Hidžáz, která byla neúrodnou a prázdnou zemí. Poté je na Boží příkaz opustil a zamířil k Božímu monoteismu a požádal svého Pána, aby se postaral o jeho manželku Hadžár a syna Izmaela. Hadžár se starala o svého syna Izmaela, kojila ho a pečovala o něj, dokud jí nedošlo jídlo a pití. Začala běhat mezi dvěma horami, a to Safou a Marvou, v domnění, že v jedné z nich je voda, dokud se na příkaz Všemohoucího Boha neobjevil pramen vody. Z milosrdenství k Hadžár a jejímu synovi Bůh chtěl, aby se tento pramen vody stal studnou, kterou budou procházet karavany (studna Zamzam). Díky Všemohoucímu Bohu se tak tato oblast stala úrodnou a prosperující a Abraham, mír s ním, se po splnění úkolu, který mu jeho Pán svěřil, vrátil ke své ženě a synovi.
Abraham, mír s ním, viděl ve snu, že zabíjí svého syna Izmaela, a oni uposlechli příkaz svého Pána, neboť vidění proroků jsou pravdivá. Všemohoucí Bůh však nezamýšlel, aby se tento příkaz skutečně vyplnil. Spíše to byla pro Abrahama a Izmaela, mír s nimi, zkouška, zkouška a zkouška. Izmael byl vykoupen velkou obětí od Všemohoucího Boha. Poté jim Bůh přikázal postavit svatou Kaabu a oni uposlechli Jej i Jeho příkaz. Poté Bůh přikázal svému proroku Abrahamovi, aby svolal lidi k vykonaní hadždž do Jeho posvátného domu.
Izák a Jákob, mír s nimi
Andělé sdělili Abrahamovi, mír s ním, a jeho ženě Sáře radostnou zprávu o Izákovi, mír s ním. Izákovi se pak narodil Jákob, mír s ním, který je v Knize Boží známý jako Izrael, což znamená služebník Boží. Oženil se a měl dvanáct dětí, včetně Božího proroka Josefa, mír s ním. Stojí za zmínku, že Korán se nezmiňuje o Izákově, mír s ním, kázání ani o jeho životě.
Josefe, pokoj s ním
Příběh Josefa, mír s ním, zahrnoval mnoho událostí a incidentů, které jsou shrnuty níže:
Vize a spiknutí bratrů:
Josef, mír s ním, byl obdařen velkou krásou a pohledem a vysokým postavením v srdci svého otce Jakuba, mír s ním. Všemohoucí Bůh si ho vyvolil a zjevil mu ve snu; viděl slunce, měsíc a jedenáct hvězd, jak se mu klanějí, a vyprávěl o snu svému otci, který mu přikázal, aby mlčel a neříkal o tom svým bratrům, kteří v srdcích chovali touhu pomstít se mu za to, že ho jejich otec upřednostňoval před nimi. Rozhodli se tedy Josefa hodit do studny. Požádali otce, aby jim dovolil vzít ho s sebou, a skutečně ho hodili do studny a řekli otci, že ho sežral vlk, a přinesli jeho košili s krví, což naznačovalo, že ho sežral vlk.
Josef v Azízově paláci:
Josef, mír s ním, byl prodán na egyptském trhu za malou cenu egyptskému Azízovi poté, co ho jedna z karavan vyzvedla ze studny, když se z ní chtěly napít. Azízova žena byla do Josefa, mír s ním, zamilovaná, což ji vedlo k tomu, aby ho svedla a pozvala k sobě. On si však nevšiml, co dělá, a odvrátil se, věřil pouze v Boha, důvěryhodného svému pánovi, a uprchl před ní. Pak potkal Azíze u dveří a jeho žena mu řekla, že ji svedl Josef. Pravdou se však ukázalo, že ho svedla ona, protože Josefova košile byla roztrhaná vzadu. Ženy mluvily o Azízově ženě, a tak poslala pro ně, aby se shromáždily u ní, a každé z nich dala nůž. Pak Josefovi přikázala, aby k nim šel, a oni si usekli ruce. Kvůli tomu, co viděly na kráse a pohlednosti Josefa, mír s ním, jim byl důvod její žádosti o ruku jasný.
Josef ve vězení:
Josef, mír s ním, zůstal ve vězení trpělivý a plný naděje. Do vězení s ním vešli dva služebníci, kteří pracovali pro krále; jeden z nich mu držel jídlo a druhý jeho nápoje. Ten, kdo držel královy nápoje, viděl ve snu, že pro krále lisuje víno, zatímco ten, kdo držel jídlo, viděl, že na hlavě nese jídlo, ze kterého jedí ptáci. Vyprávěli Josefovi své sny, aby jim je mohl vyložit. Josef, mír s ním, využil příležitosti a vyzval lidi k Božímu náboženství, aby věřili v Jeho Jednotu a nepřidružovali k Němu partnery, a vysvětlil Boží požehnání, které mu dává jeho schopnost vykládat sny a vědět o jídle dříve, než přijde. Sen o lisování vína pak vyložil tak, že bude propuštěn z vězení a dá králi napít. Sen o jedení ptáků vyložil jako ukřižování a ptáky, kteří jedí hlavu. Josef požádal kohokoli, kdo měl být propuštěn z vězení, aby se o něm králi zmínil, ale ten na to zapomněl, a tak zůstal ve vězení nejméně tři roky.
Josefův výklad králova snu:
Král ve snu viděl, že sedm hubených krav jí sedm tučných klasů. Viděl také sedm zelených klasů a sedm suchých. Král vyprávěl svým dvořanům, co viděl, ale ti mu sen nedokázali vyložit. Pak si královský číšník, který uprchl z vězení, vzpomněl na Josefa, mír s ním, a informoval krále o své znalosti výkladu snů. Josefovi bylo řečeno o králově snu a byl požádán, aby ho vyložil, což udělal. Poté král požádal o setkání s ním, ale on odmítl, dokud nebude prokázána jeho cudnost a čistota. Král tedy poslal pro ženy, které se s Azízovou manželkou přiznaly k tomu, co udělaly. Josef, mír s ním, pak králův sen vyložil jako plodnost, která postihne Egypt po dobu sedmi let, poté podobný počet let sucha a nakonec prosperitu, která po suchu zavládne. Vysvětlil jim, že by si měli přebytek uschovat na roky sucha a hladomoru.
Josefovo zmocnění v zemi a jeho setkání s bratry a otcem:
Egyptský král jmenoval Josefa, mír s ním, ministrem nad pokladnicemi země. Egyptský lid se připravil na roky hladomoru, a tak obyvatelé země přicházeli do Egypta, aby si opatřili dostatek jídla. Mezi těmi, kdo přišli do Egypta, byli Josefovi bratři, které znal, ale oni neznali jeho. Požádal je o bratra výměnou za jídlo a dal jim jídlo zdarma pod podmínkou, že přivedou svého bratra. Vrátili se a řekli otci, že jim ministr už jídlo nedá, dokud mu nepřivedou svého bratra, a slíbili si, že mu svého bratra vrátí. Otec jim přikázal, aby ke králi vstoupili jinými branami, a oni se s bratrem znovu vydali k Josefovi. Josef jim pak dal královský pohár do vaků. Aby si mohl bratra nechat u sebe, byli obviněni z krádeže a oni zase tvrdili, že jsou nevinní, ale královský pohár byl v vaku jejich bratra, a tak si ho Josef vzal a jeho bratři ho požádali, aby si vzal další, ale on odmítl. Bratři se vrátili k otci a vyprávěli mu, co se jim stalo. Znovu se vrátili k Josefovi v naději, že jim prokáže dobrodiní tím, že jejich bratra propustí. Připomněl jim, co mu udělali, když byl mladý, a tak ho poznali. Požádal je, aby se vrátili a přivedli jeho rodiče, a dal jim svou košili, aby ji přehodili přes svého otce, aby znovu získal zrak. Pak k němu přišli jeho rodiče a bratři a poklonili se před ním, a tak se splnilo vidění Josefa, mír s ním, které viděl, když byl mladý.
Jobe, pokoj s ním
Alláh Všemohoucí ve Své Vznešené Knize zmínil příběh proroka Jóba, mír s ním, který byl příkladem trpělivosti tváří v tvář nepřízni osudu a odměny v dobách těžkostí. Verše Knihy Alláhovy ukazují, že Jób, mír s ním, byl vystaven trápení na svém těle, svém majetku a svých dětech, a proto byl s tím trpělivý, hledal odměnu u Alláha a obracel se k Němu s prosbou a úpěnlivostí v naději, že ho trápení zbaví. Jeho Pán mu odpověděl, zmírnil jeho trápení a odměnil ho množstvím peněz a dětmi. Ze Své milosti a milosti Všemohoucí řekl: (A [zmiň] Jóba, když volal k Pánu svému: „Věru mě zastihlo trápení a Ty jsi nejmilosrdnější z milosrdných.“ A tak jsme mu odpověděli a odstranili jsme trápení, které na něm bylo, a vrátili jsme mu jeho rodinu a podobné věci spolu s nimi jako milosrdenství od Naší a jako připomínku pro ty, kdo Nás uctívají.)
Zul-Kifl, mír s ním
Dhul-Kifl, mír s ním, je zmíněn na dvou místech ve svatém Koránu: v súře Al-Anbija a v súře Sad. Všemohoucí Alláh v súře Al-Anbija říká: (A Izmael a Idrís a Dhul-Kifl, všichni byli mezi trpělivými) a v súře Sad: (A zmiňte Izmaela a Elišu a Dhul-Kifl, a všichni byli mezi nejlepšími) a říká se, že nebyl prorokem, ale byl tak nazýván, protože se zavázal vykonat dílo, které nikdo jiný nemohl vykonat. Také se říká, že se zavázal zajistit svému lidu to, co jim bude stačit v pozemských záležitostech, a slíbil jim, že mezi nimi bude vládnout spravedlivě a rovnoprávně.
Jonáš, pokoj s ním
Bůh poslal svého proroka Jonáše, mír s ním, k lidu, který je vyzýval k jednotě s Všemohoucím Bohem a k opuštění polyteismu s Ním, a aby je varoval před důsledky setrvání ve svém náboženství. Oni však na jeho výzvu nereagovali, trvali na svém náboženství a byli arogantní vůči výzvě svého proroka. Jonáš, mír s ním, opustil vesnici svého lidu bez dovolení svého Pána. Nastoupil na loď, která byla plná cestujících a zavazadel. Během plavby lodi zesílil vítr a ti na palubě se obávali utonutí, a tak se začali zbavovat zavazadel, která měli s sebou, ale situace se nezměnila. Rozhodli se jednoho z nich vyhodit a losovali mezi sebou. Los padl na Jonáše, mír s ním, a tak byl hozen do moře. Bůh mu podrobil velrybu, která ho spolkla, aniž by mu způsobila jakoukoli újmu. Jonáš se usadil v břiše velryby, oslavoval svého Pána, hledal Jeho odpuštění a činil mu pokání. Byl vyvržen. Na Boží příkaz ho na pevninu přivedla velryba a on onemocněl. Bůh mu tedy dal vyrůst tykvovitý strom a pak ho poslal zpět k jeho lidu a Bůh je vedl k víře v jeho povolání.
Mojžíš, mír s ním
Děti Izraele byly v Egyptě vystaveny těžkým zkouškám, kde faraon jeden rok zabíjel jejich syny a další je nechával na pokoji a jejich ženy ušetřil. Bůh chtěl, aby Mojžíšova matka porodila v roce, kdy byli synové zabiti, a tak se o něj bála jejich násilí. Následuje vysvětlení toho, co se stalo Mojžíšovi, mír s ním:
Mojžíš v arše:
Mojžíšova matka na Boží příkaz – Sláva Bohu – položila svého novorozeného syna do rakve a hodila ho do moře. Bůh slíbil, že jí ho vrátí. Jeho sestře nařídila, aby se o jeho záležitosti a novinkách postarala.
Mojžíš vstupuje do faraonova paláce:
Všemohoucí Alláh chtěl, aby vlny nesly Archu do faraonova paláce, a tak ji služebníci zvedli a šli s Archou k Asiji, faraonově manželce. Ta prozradila, co je v Arše, a našla Mojžíše, mír s ním. Alláh vložil do jejího srdce svou lásku a ačkoli ho faraon chtěl zabít, na žádost své manželky Asije si to rozmyslel. Alláh mu zakázal kojné; nesouhlasil s tím, aby ho kdokoli v paláci kojil. Šli s ním tedy na trh hledat kojnou. Jeho sestra jim řekla o někom vhodném a vzala je k jeho matce. Tím se splnil Všemohoucí Alláhův slib, že jí vrátí Mojžíše.
Mojžíšův exodus z Egypta:
Mojžíš, mír s ním, opustil Egypt poté, co omylem zabil Egypťana, aby podpořil muže z řad Izraelitů, kteří se vydali do země Midjánské.
Mojžíš v Madjánu:
Když Mojžíš, mír s ním, dorazil do Madjánu, ukryl se pod stromem a požádal svého Pána o vedení po správné cestě. Pak šel k madjánské studni a našel dvě dívky, které čekaly, aby načerpaly vodu pro své ovce. Napojil je, pak se uchýlil a požádal svého Pána o zásoby. Obě dívky se vrátily ke svému otci a vyprávěly mu, co se s nimi stalo. Požádal jednu z nich, aby k němu přivedla Mojžíše, aby mu mohl poděkovat za jeho laskavost. Plaše mu ho přivedla. Dohodl se s ním, že se bude osm let starat o jeho stáda, a pokud tuto dobu prodlouží o dva roky, bude to od něj, pod podmínkou, že ho ožení s jednou ze svých dvou dcer. Mojžíš s tím souhlasil.
Mojžíšův návrat do Egypta:
Mojžíš, mír s ním, se vrátil do Egypta poté, co splnil smlouvu s otcem své ženy. Když padla noc, začal hledat oheň, aby ho zapálil, ale nenašel nic jiného než oheň na úbočí hory. Vydal se tam tedy sám a nechal tam svou rodinu. Pak ho jeho Pán zavolal, promluvil k nemu a skrze něj vykonal dva zázraky. Prvním byla hůl proměněná v hada a druhým byla jeho ruka vycházející z kapsy bílá. Pokud ji tam vrátí, vrátí se do původního stavu. Přikázal mu, aby šel k egyptskému faraonovi a vyzval ho k uctívání jedině Boha. Mojžíš požádal svého Pána, aby mu pomohl s jeho bratrem Áronem, a On jeho žádost vyslyšel.
Mojžíšovo volání k faraonovi:
Mojžíš a jeho bratr Áron, mír s nimi, šli k faraonovi. Aby ho faraon přivolal k Jednotě Boží, odmítl Mojžíšovo volání a vyzval ho svými kouzelníky. Dohodli se na čase, kdy se obě skupiny setkají. Faraon tedy shromáždil kouzelníky a ti vyzvali Mojžíše, mír s ním, a Mojžíšův argument byl prokázán. Všemohoucí Bůh řekl: (Po nich jsme k faraonovi a jeho úřadu poslali Mojžíše a Árona s Našimi znameními, ale oni byli arogantní a byli lidem zločinným. *Když však k nim od Nás přišla pravda, řekli: „Toto je vskutku zjevné kouzlo.“ *Mojžíš řekl: „Říkáte snad o pravdě, když k vám přišla: ‚Toto je kouzlo?‘ A kouzelníci neuspějí?“ *Řekli: „Přišli jste k nám, abyste nás odvrátili od toho, co jsme přistihli naše otce při činech, a abyste se stali lidem zlým?“ Budete mít v zemi pýchu a my vám neuvěříme. A faraon řekl: „Přiveďte ke mně všechny znalce kouzelníků.“ Když tedy kouzelníci přišli, řekl jim Mojžíš: „Svrhněte, co chcete svrhnout.“ A když svrhli, řekl Mojžíš: „To, co jste přinesli, je…“ magii. Alláh ji vskutku zneplatní. Alláh vskutku nenapravuje dílo těch, kteří ničí. A Alláh upevní pravdu svými slovy, i když ji zločinci nenávidí.“
Spasení Mojžíše a těch, kdo s ním uvěřili:
Všemohoucí Bůh přikázal svému proroku Mojžíšovi, mír s ním, aby v noci cestoval se svým lidem, dětmi Izraele, a uprchl před faraonem. Faraon shromáždil své vojáky a následovníky, aby Mojžíše dostihli, ale faraon se spolu s těmi, kdo byli s ním, utopil.
Aaron, mír s ním
Boží prorok Áron, mír s ním, byl bratrem Božího proroka Mojžíše, mír s ním. Áron zastával u svého bratra významné postavení; byl jeho pravou rukou, jeho důvěryhodným pomocníkem a jeho moudrým a upřímným služebníkem. Boží verše zmiňují postavení Árona, mír s ním, když byl ustanoven nástupcem svého bratra Mojžíše. Bůh se svým prorokem Mojžíšem schůzkuje na hoře Tur, a tak si jeho bratra Árona ponechal mezi svým lidem. Nařídil mu, aby reformoval a zachoval záležitosti dětí Izraele, jejich jednotu a soudržnost. Samaritán však v té době udělal tele, vyzval svůj lid k jeho uctívání a tvrdil, že Mojžíš, mír s ním, se od svého lidu odchýlil. Když Áron, mír s ním, viděl jejich stav a jejich uctívání telete, postavil se mezi ně jako kazatel, varoval je před jejich zlými skutky, vyzýval je, aby se odvrátili od svého polyteismu a bludu, vysvětloval jim, že Všemohoucí Bůh je jejich jediný Pán, který si zaslouží být uctíván, a vyzýval je, aby Ho poslouchali a přestali neposlušně poslouchat Jeho příkazy. Lidé, kteří sešli z cesty, odmítli následovat Áronův příkaz a trvali na tom, že setrvají ve svém stavu. Když se Mojžíš, mír s ním, vrátil s deskami Tóry, uviděl stav svého lidu a jejich vytrvalost v uctívání telete. Byl zděšen tím, co viděl, a tak odhodil desky z ruky a začal Árona kárat za to, že svůj lid neodsoudil. Áron se bránil, vysvětloval jim své rady, svůj soucit s nimi a to, že mezi nimi nechce vyvolat svár. Život Árona, mír s ním, byl tedy příkladem čestnosti v řeči, úsilí v trpělivosti a úsilí v radách.
Jošua bin Nún, mír s ním
Jozue, syn Nunův, mír s ním, je jedním z proroků dětí Izraele. Je zmíněn ve svatém Koránu, aniž by se jeho jméno zmínilo v súře Al-Kahf. Byl to Mojžíšův mladík, který ho doprovázel na jeho cestě k setkání s Al-Khidrem. Všemohoucí Bůh řekl: (A pamatuj, když Mojžíš řekl svému mladíkovi: „Nepřestanu, dokud nedosáhnu spojení dvou moří, ani dokud nezůstanu dlouho.“). Bůh vyznamenal svého proroka Jozuu několika ctnostmi, včetně toho, že pro něj zastavil slunce a dobyl Jeruzalém jeho rukama.
Eliáš, pokoj s ním
Eliáš, mír s ním, je jedním z proroků, které Bůh poslal lidem. Aby uctívali pouze Boha, jeho lid uctíval modly, a tak je Eliáš, mír s ním, vyzval k jednotě s Bohem a k uctívání pouze Jej, a varoval je před trestem Božím, který postihne nevěřící, a vysvětlil jim důvody spásy a úspěchu v tomto i onom světě, a tak ho Bůh zachránil před jejich zlem a zachoval pro něj dobrou památku ve světech díky jeho upřímnosti k jeho Pánu a jeho dobrotě, Všemohoucí Bůh řekl: (A vskutku, Eliáš byl mezi posly. *Když řekl svému lidu: „Nebudete se bát Boha? *Vzýváte Baala a opustíte nejlepšího ze stvořitelů - Boha, vašeho Pána a Pána vašich předků dávných? *Ale oni ho popírali; a vskutku jsou [nevěřící].“ Budeme postaveni před soud, s výjimkou vyvolených služebníků Alláha. A nechali jsme mu mezi pozdějšími generacemi: „Mír s Eliášem. Věru takto odměňujeme ty, kdo konají dobro. Věru byl z Našich věřících služebníků.“
Elizeáši, pokoj s ním
Eliša, mír s ním, je jedním z proroků dětí Izraele, z potomků Josefa, mír s ním. V Knize Boží je zmíněn na dvou místech. Prvním je výrok Všemohoucího v súře Al-An’am: (A Izmaela a Elišu a Jonáše a Lota, a těm všem jsme dali přednost před světy), a druhým je Jeho výrok v súře Sad: (A zmiň Izmaela a Elišu a Zul-Kifl, a všichni byli mezi nejlepšími), a on sdělil svému lidu volání svého Pána k Jednotě Boha Všemohoucího, následujíc příkaz svého Pána.
Davide, mír s ním
Prorok Boží David, mír s ním, dokázal zabít Goliáše, který byl nepřítelem Božím, a poté Bůh Davida na zemi zmocnil. Když mu dal království, dal mu moudrost a obdařil ho několika zázraky, včetně oslavy Boha ptáky a horami s ním. David, mír s ním, byl profesionál v tvarování železa do tvaru, jaký si přál, a v tom velmi vynikal. Vyráběl štíty. Všemohoucí Bůh řekl: (A Davidovi jsme od Nás dali štědrost: „Hory, ozvěnou s ním, a také ptáci.“ A železo jsme mu změkčili a řekli: „Zhotovte si krunýře, změřte jejich články a konejte spravedlnost. Věru Já vidím, co děláte.“) Bůh také zjevil Davidovi Knihu Žalmů. Všemohoucí Bůh řekl: (A dali jsme Davidovi Žalmy.) A dal mu Šalomouna, mír s ním. Řekl: „Sláva budiž Jemu, Nejvyššímu!“ (A dali jsme Davidovi Šalomouna. Jaký to byl služebník skvělý! Věru, on se k Bohu často obracel.)
Šalamoun, mír s ním
Šalomoun, syn Davidův, mír s nimi, byl prorokem a králem. Bůh mu dal království, které po něm nikdo jiný neměl. Mezi projevy jeho království patřilo, že mu Bůh dal schopnost rozumět řeči ptáků a zvířat a ovládat vítr, aby na jeho povel foukal na místo, které si přál. Bůh mu také ovládal džiny. Boží prorok Šalomoun soustředil většinu své pozornosti na volání k Božímu náboženství. Jednoho dne se mu ve svém shromáždění ztratil dudek, a tak mu pohrozil za jeho nepřítomnost bez jeho svolení. Pak dudek přišel na Šalomounovo shromáždění a řekl mu, že se vydává na misi. Dorazil do země, kde viděl zázraky. Viděl lid, kterému vládla žena jménem Bilqis, a uctívali slunce místo Boha. Šalomoun se rozzlobil, když uslyšel zprávu o dudkovi, a tak jim poslal zprávu, v níž je vyzval k islámu a podřídil se Božímu příkazu.
Bilkis se poradila s významnými osobnostmi svého lidu a poté se rozhodla vyslat delegaci s dary k Šalomounovi. Šalomoun se kvůli darům rozzlobil, protože cílem bylo vzývat jednotu Boha, nikoli je přijímat. Požádal tedy delegaci, aby se vrátila a doručila Bilkis vzkaz, v němž jí pohrozil velkými armádami, které ji i její lid v ponížení vyženou z jejich města. Bilkis se tedy rozhodla jít k Šalomounovi sama, ale před jejím příjezdem jí Šalomoun chtěl přinést trůn. Aby jí ukázal moc, kterou jí Bůh udělil, přivedl ho věřící džin. Poté přišla Bilkis a vstoupila do Šalomouna. Ta svůj trůn zpočátku nepoznala. Pak jí Šalomoun oznámil, že je to její trůn, a tak se spolu se Šalomounem podrobila Bohu, Pánu světů. Je pozoruhodné, že Šalamoun, mír s ním, zemřel, když stál a uctíval Boha, a opíral se o svou hůl, takže v tomto stavu zůstal po určitou dobu, dokud Bůh neposlal hmyz, aby mu hůl sežral, dokud nespadl na zem. Džinové si tedy uvědomili, že kdyby znali skryté, nepokračovali by v práci po celou dobu, kdy Šalamoun zemřel, aniž by si toho všimli. Všemohoucí Bůh řekl: „A Šalamounovi jsme podrobili vítr, jehož ráno [krok] trval měsíc a večer [krok] trval měsíc. A nechali jsme pro něj proudit pramen roztavené mědi. A mezi džiny byli ti, kteří před ním pracovali s dovolením svého Pána. A kdokoli z nich se odchýlil od Našeho příkazu, tomu dáme okusit trest plamene. Udělali pro něj, cokoli si přál, svatyně, sochy a nádrže jako cisterny a kotle. Pracujte, rode Davidův, s vděčností. Ale jen málokdo z Mých služebníků je vděčný.“ Vděčný. A když jsme mu určili smrt, nic jim nepředstavilo jeho smrt kromě tvora pozemského, který ohlodal jeho hůl. A když padl, džinové si uvědomili, že kdyby znali skryté, nezůstali by v trestu potupném.
Zachariáš a Jan, mír s nimi
Zachariáš, mír s ním, je považován za jednoho z proroků dětí Izraele. Zůstal bez syna, dokud se neobrátil ke svému Pánu a neprosil Ho, aby mu dal syna, který by po něm zdědil spravedlnost. Aby postavení dětí Izraele zůstalo dobré, Bůh vyslyšel jeho modlitbu a daroval mu Jahju, kterému Bůh dal moudrost a poznání, když byl mladý. Také ho učinil milosrdným k jeho rodině, oddaným jim a spravedlivým prorokem, který horlivě vzýval svého Pána. Všemohoucí Bůh řekl: (Zachariáš vzýval svého Pána a řkl: „Pane můj, dej mi od sebe potomstvo dobré! Ty jsi ten, kdo prosby slyší.“ *A andělé na něj volali, když stál a modlil se v chrámu: „Bůh ti zvěstuje radostnou zvěst o Janovi, potvrzující slovo od Boha, a [kdo bude] vůdcem, cudným a prorokem z lidu.“ (Spravedlivý) Řekl: „Pane můj, jak bych mohl mít chlapce, když mě již dosáhl stáří a má žena je neplodná?“ Řekl: „Takto Alláh činí, co chce.“ Řekl: „Pane můj, ukaž mi znamení.“ Řekl: „Znamením tvým je, že po tři dny nebudeš k lidem mluvit jinak než gesty. A vzpomínej na Pána svého často a oslavuj Ho večer i ráno.“
Ježíši, pokoj s ním
Všemohoucí Bůh stvořil Ježíše, mír s ním, z matky bez otce jako znamení a důkaz Své velikosti a moci, sláva Jemu. Tehdy poslal anděla k Marii, který do ní vdechl ducha Božího. Otěhotněla se svým dítětem a poté ho přivedla ke svému lidu. Oni to popřeli, a tak ukázala na svého malého syna a náš Mistr Ježíš, mír s ním, k nim promluvil, když byl ještě kojencem, a vysvětlil jim, že je služebníkem Božím, kterého si Bůh vyvolil pro proroctví. Když Ježíš, mír s ním, dosáhl svého vrcholu, začal plnit povinnosti svého poslání. Vyzval svůj lid, děti Izraele, aby napravily své chování a vrátily se k dodržování zákona svého Pána. Bůh skrze něj ukázal zázraky, které naznačovaly jeho pravdomluvnost, včetně: stvoření ptáků z hlíny, kříšení mrtvých zpět k životu, uzdravování slepých a malomocných a informování lidí o tom, co si uložili ve svých domovech. Dvanáct učedníků v něj uvěřilo. Všemohoucí Alláh řekl: (Když andělé řekli: „Marie, Alláh ti zvěstuje slovo od Něho, jehož jméno bude Mesiáš Ježíš, syn Mariin – významný v tomto i onom světě a mezi těmi, kteří jsou k Alláhovi přiblíženi. A bude mluvit k lidem v kolébce i v dospělosti a mezi bohabojnými.“ Řekla: „Pane můj, jak bych mohla mít syna, když se mě žádný muž nedotkl?“ Řekl: „Takto Alláh tvoří, co chce, když o něčem rozhoduje.“) Řekne mu pouze: „Buď,“ a ono se stane. A učí ho Knize a moudrosti a Tóře a Evangeliu a posla k dětem Izraele, [říkajícímu]: „Věru jsem k vám přišel se znamením od vašeho Pána, že pro vás vytvořím z hlíny [něco], co je] podobné ptákovi, pak do toho dýchnu a stane se to ptákem s dovolením Božím. A uzdravuji slepé i malomocné a oživuji mrtvé s dovolením Božím.“ Alláh a já vás informuji o tom, co jíte a co ukládáte ve svých domech. V tom je pro vás znamení, jste-li věřící, a potvrzení toho, co se přede mnou z Tóry stalo, a abych vám dovolil něco z toho, co vám bylo zakázáno. A přišel jsem k vám se znamením od Pána vašeho, proto se bojte Alláha a poslouchejte mne. Alláh je Pánem mým i Pánem vaším, proto Ho uctívejte. Toto je cesta přímá. Ježíš viděl jejich nevíru a řekl: „Kdo mi bude pomáhat u Alláha?“ Učedníci řekli: „My jsme pomocníky Alláhovými. Uvěřili jsme v Alláha a dosvědčujeme, že jsme muslimové.“
Muhammade, kéž mu Bůh žehná a dává mu pokoj
Alláh seslal Muhammada, Pečeť proroků, poté, co dosáhl věku čtyřiceti let. On, mír a požehnání s ním, zahájil své povolání v tajnosti a pokračoval tři roky, než mu Alláh přikázal, aby ho veřejně oznámil. On, mír a požehnání s ním, snášel na cestě svého povolání újmu a těžkosti, což vedlo společníky k migraci do Habeše, uprchl za svým náboženstvím. Situace se pro Proroka, mír a požehnání s ním, stala obtížnou, zejména po smrti lidí, kteří mu byli nejblíže. Opustil Mekku a vydal se do Táífu, hledal u nich podporu, ale nenašel u nich nic než újmu a posměch. Vrátil se, mír a požehnání s ním, aby dokončil své povolání. Během období hadždž prezentoval islám kmenům. Jednoho dne se setkal se skupinou ansárů, kteří uvěřili v jeho povolání, a vrátil se do Medíny, aby zavolal své rodiny. Okolnosti se později připravily. První a druhý slib věrnosti byl uzavřen v Akabě mezi Poslem, kéž mu Bůh žehná a daruje mu mír, a ansáry. Tím byla otázka migrace do Medíny vyřešena. Prorok se vydal s Abú Bakrem směrem k Medíně a cestou prošel kolem jeskyně Thawr. Zůstal tam tři dny, než dorazil do Medíny. Ihned po svém příjezdu tam postavil mešitu a založil tam islámský stát. Neustále volal po poselství islámu až do své smrti ve věku šedesáti tří let, kéž mu Bůh žehná a daruje mu pokoj.