Člověk musí mít víru, ať už v pravého Boha, nebo ve falešného. Může ho nazývat bohem nebo něčím jiným. Tímto bohem může být strom, hvězda na obloze, žena, šéf, vědecká teorie nebo dokonce osobní touha. Musí však věřit v něco, co následuje, co posvěcuje, k čemu se ve svém životě vrací a za co může i zemřít. Tomu říkáme uctívání. Uctívání pravého Boha osvobozuje člověka z „otroctví“ vůči druhým a společnosti.

Pravý Bůh je Stvořitel a uctívání kohokoli jiného než pravého Boha zahrnuje tvrzení, že jsou bohové, a Bůh musí být Stvořitelem a důkazem, že je Stvořitelem, je buď pozorování toho, co stvořil ve vesmíru, nebo zjevení od Boha, který byl prokázán jako Stvořitel. Pokud pro toto tvrzení neexistuje žádný důkaz, ani ze stvoření viditelného vesmíru, ani ze slov Boha Stvořitele, pak jsou tito bohové nutně falešní.

V dobách těžkostí se člověk obrací k jediné pravdě a doufá v jednoho Boha, a nic víc. Věda prokázala jednotu hmoty a jednotu řádu ve vesmíru identifikací projevů a jevů vesmíru a zkoumáním podobností a podobenství v existenci.

Představme si tedy na úrovni jedné rodiny, kdy se otec a matka neshodnou na osudovém rozhodnutí týkajícím se rodiny a obětí jejich neshody je ztráta dětí a zničení jejich budoucnosti. Co když tedy vesmíru vládnou dva nebo více bohové?

Všemohoucí Bůh řekl:

Kdyby na nebesích a na zemi byli božstva kromě Alláha, oba by byli zatraceni. Ať je Alláh, Pán trůnu, vznešen nad to, co popisují. (Al-Anbiya: 22)

Také zjišťujeme, že:

Existence Stvořitele musela předcházet existenci času, prostoru a energie, a na základě toho nemůže být příroda příčinou stvoření vesmíru, protože samotná příroda se skládá z času, prostoru a energie, a proto tato příčina musela existovat před existencí přírody.

Stvořitel musí být všemohoucí, to znamená, že musí mít moc nade vším.

Musí mít moc vydat příkaz k zahájení stvoření.

Musí mít vševědoucnost, to znamená mít úplnou znalost všech věcí.

Musí být jeden a individuální, nesmí potřebovat další příčinu k existenci s Ním, nesmí se potřebovat vtělit do podoby žádného ze svých stvoření a v žádném případě nesmí potřebovat mít manželku ani dítě, protože musí být kombinací vlastností dokonalosti.

Musí být moudrý a nedělat nic jiného než zvláštní moudrost.

Musí být spravedlivý a součástí Jeho spravedlnosti je odměňovat i trestat a jednat s lidstvem, neboť by nebyl bohem, kdyby je stvořil a pak opustil. Proto k nim posílá posly, aby jim ukázali cestu a informovali lidstvo o Jeho metodě. Ti, kdo se touto cestou vydávají, si zaslouží odměnu, a ti, kdo se od ní odchýlí, si zaslouží trest.

Křesťané, židé a muslimové na Blízkém východě používají slovo „Alláh“ k označení Boha. Vztahuje se k jedinému pravému Bohu, Bohu Mojžíše a Ježíše. Stvořitel se ve svatém Koránu ztotožnil se jménem „Alláh“ a dalšími jmény a atributy. Slovo „Alláh“ je ve Starém zákoně zmíněno 89krát.

Jednou z vlastností Všemohoucího Boha zmíněných v Koránu je: Stvořitel.

On je Alláh, Stvořitel, Tvůrce, Tvůrce. Jemu patří jména nejlepší. Všechno, co je na nebesích i na zemi, Ho oslavuje. A On je Mocný, Moudrý. [2] (Al-Hašr: 24)

První, před nímž není nic, a Poslední, po němž není nic: „On je První i Poslední, Zjevný i Nepřítomný a On o všem ví.“ [3] (Al-Hadid: 3).

Správce, Ten, kdo spravuje: On spravuje záležitosti z nebe na zem…[4] (As-Sadžda: 5).

Vševědoucí, Všemohoucí: … On je vskutku vševědoucí, Všemohoucí [5] (Fatir: 44).

Nepřijímá podobu žádného ze svých stvoření: „Nic není jako On a On je slyšící, vidoucí.“ [6] (Aš-Šúra: 11).

Nemá žádného společníka ani syna: Rci: „On je Bůh, jediný (1) Bůh, útočiště věčné (2) On neplodí ani se nenarodí (3) a nikdo se Mu nevyrovná.“ [7] (Al-Ikhlas 1-4).

Moudří: …A Bůh je vševědoucí, moudrý[8] (An-Nísa’: 111).

Spravedlnost: …a Pán tvůj nikomu neukřivdí [9] (Al-Kahf: 49).

Tato otázka pramení z mylné představy o Stvořiteli a jeho přirovnávání ke stvoření. Tento koncept je racionálně a logicky odmítnut. Například:

Může člověk odpovědět na jednoduchou otázku: Jak voní červená barva? Na tuto otázku samozřejmě neexistuje odpověď, protože červená není klasifikována jako barva, kterou lze cítit.

Výrobce produktu nebo předmětu, jako je například televizor nebo lednička, stanoví pravidla a předpisy pro používání zařízení. Tyto pokyny jsou napsány v knize vysvětlující, jak zařízení používat, a jsou součástí balení. Spotřebitelé musí tyto pokyny dodržovat, pokud chtějí zařízení využívat k zamýšlenému účelu, zatímco výrobce těmto předpisům nepodléhá.

Z předchozích příkladů chápeme, že každá příčina má svého původce, ale Bůh jednoduše nebyl způsoben a není zařazen mezi věci, které lze stvořit. Bůh je na prvním místě před vším ostatním; On je primárním původcem. Ačkoli je zákon kauzality jedním z Božích kosmických zákonů, Všemohoucí Bůh je schopen dělat, co chce, a má absolutní moc.

Víra ve Stvořitele je založena na skutečnosti, že věci se neobjevují bez příčiny, nemluvě o tom, že rozsáhlý obydlený hmotný vesmír a jeho tvorové mají nehmotné vědomí a řídí se zákony nehmotné matematiky. Abychom vysvětlili existenci konečného hmotného vesmíru, potřebujeme nezávislý, nehmotný a věčný zdroj.

Náhoda nemůže být původem vesmíru, protože náhoda není primární příčinou. Spíše je to sekundární důsledek, který závisí na přítomnosti dalších faktorů (existence času, prostoru, hmoty a energie), aby něco vzniklo náhodou. Slovo „náhoda“ nelze použít k vysvětlení čehokoli, protože to vůbec nic není.

Například, pokud někdo vejde do svého pokoje a najde rozbité okno, zeptá se své rodiny, kdo ho rozbil, a oni odpoví: „Rozbilo se náhodou.“ Tato odpověď je nesprávná, protože se neptají, jak bylo okno rozbito, ale kdo ho rozbil. Náhoda popisuje děj, nikoli podmět. Správná odpověď je říct: „Ten a ten to rozbil,“ a pak vysvětlit, zda to osoba, která to rozbila, udělala náhodou, nebo úmyslně. To platí přesně pro vesmír a všechny stvořené věci.

Pokud se ptáme, kdo stvořil vesmír a všechna stvoření, a někteří odpoví, že vznikly náhodou, pak je odpověď nesprávná. Neptáme se, jak vesmír vznikl, ale spíše kdo ho stvořil. Náhoda tedy není ani činitelem, ani tvůrcem vesmíru.

A tady se nabízí otázka: Stvořil Stvořitel vesmíru náhodou, nebo úmyslně? Odpověď nám samozřejmě dává samotné dějství a jeho výsledky.

Pokud se tedy vrátíme k příkladu s oknem, předpokládejme, že člověk vejde do svého pokoje a najde rozbité okenní sklo. Zeptá se své rodiny, kdo ho rozbil, a oni odpoví: „Ten a ten ho rozbil náhodou.“ Tato odpověď je přijatelná a rozumná, protože rozbití skla je náhodná událost, která se může stát náhodou. Pokud by však stejná osoba vešla do svého pokoje následující den a zjistila, že okenní sklo je opravené a v původním stavu, a zeptá se své rodiny: „Kdo ho náhodou opravil?“, odpověděli by: „Ten a ten ho náhodou opravil.“ Tato odpověď je nepřijatelná, a dokonce logicky nemožná, protože oprava skla není náhodný čin; spíše je to organizovaný čin řízený zákony. Nejprve musí být poškozené sklo odstraněno, rám okna vyčištěn, poté nové sklo nařezáno na přesné rozměry, které odpovídají rámu, poté je sklo připevněno k rámu gumou a poté je rám upevněn na místě. Žádná z těchto akcí nemohla nastat náhodou, ale spíše byla provedena úmyslně. Racionální pravidlo říká, že pokud je akce náhodná a nepodléhá systému, mohla se stát náhodou. Organizovaný, propojený čin nebo čin vyplývající ze systému se však nemůže stát náhodou, ale spíše se stal spíše náhodou.

Podíváme-li se na vesmír a jeho tvory, zjistíme, že byli stvořeni v přesném systému a že fungují a podléhají přesným a konkrétným zákonům. Proto říkáme: Je logicky nemožné, aby vesmír a jeho tvorové byli stvořeni náhodou. Spíše byli stvořeni úmyslně. Náhoda je tedy z otázky stvoření vesmíru zcela vyloučena. [10] Yaqeen Channel for Criticism of Atheism and Irreligion. https://www.youtube.com/watch?v=HHASgETgqxI

Mezi důkazy existence Stvořitele patří také:

1. Důkazy o stvoření a existenci:

Znamená to, že stvoření vesmíru z nicoty naznačuje existenci Boha Stvořitele.

Vskutku, ve stvoření nebes a země a ve střídání noci a dne jsou znamení pro ty, kdož rozumí. [11] (Al Imran: 190)

2. Důkaz o závazku:

Řekneme-li, že všechno má zdroj a že tento zdroj má zdroj, a pokud tato posloupnost pokračuje donekonečna, pak je logické, že dojdeme k začátku nebo ke konci. Musíme dospět ke zdroji, který nemá zdroj, a to nazýváme „základní příčinou“, která se liší od primární události. Například pokud předpokládáme, že Velký třesk je primární událostí, pak je Stvořitel primární příčinou, která tuto událost způsobila.

3. Průvodce zvládnutím a řádem:

To znamená, že přesnost konstrukce a zákonů vesmíru naznačuje existenci Boha Stvořitele.

Ten, jenž stvořil sedm nebes ve vrstvách – ty ve stvoření Milosrdného nevidíš žádný rozpor. Proto se podívej zpět, vidíš snad nějakou vadu? [12] (Al-Mulk: 3)

Vskutku, stvořili jsme vše s předurčením [13] (Al-Qamar: 49).

Průvodce 4 péčemi:

Vesmír byl stvořen tak, aby byl dokonale vhodný pro stvoření člověka, a tento důkaz je dán vlastnostmi božské krásy a milosrdenství.

Bůh stvořil nebesa i zemi a seslal z nebe vodu a z ní vám dal ovoce, aby vám bylo potravou. A podrobil vám lodě, aby se na Jeho rozkaz plavily po moři, a podrobil vám řeky. [14] (Ibrahim: 32)

5. Průvodce podmaněním a řízením:

Vyznačuje se atributy božské majestátnosti a moci.

A stvořil pro vás dobytek, který se pase, v němž máte teplo a [četné] dobrodiní a z něj jíte. (5) A máte v něm ozdobu, když je [do země] ženete zpět a když je vysíláte na pastvu. (6) A nosí vaše náklady do země, do které byste se nedostali jinak než s velkými obtížemi. Věru váš Pán je laskavý a slitovný. (7) A [Má] koně, muly a osly, na kterých jezdíte, a jako ozdobu. A stvořil to, co neznáte, a vy to víte. [15] (An-Nahl: 5-8)

Průvodce 6 specializacemi:

Znamená to, že to, co vidíme ve vesmíru, mohlo mít mnoho podob, ale Všemohoucí Bůh si vybral tu nejlepší.

Viděl jsi snad vodu, kterou piješ? Sesíláš ji z oblaků ty, aneb My ji sesíláme? A My ji učiníme brakickou. Proč tedy nevděčíš? [16] (Al-Waqi’ah: 68-69-70)

Což jsi neviděl, jak Pán tvůj roztáhl stín? Kdyby chtěl, byl by jej učinil nehybným. A pak jsme slunce učinili jeho vodítkem? [17] (Al-Furqan: 45)

Korán zmiňuje možnosti vysvětlení stvoření a existence vesmíru[18]: Božská realita: Bůh, islám a fatamorgana ateismu... Hamza Andreas Tzortzi

Či byli stvořeni z ničeho, či jsou oni stvořiteli? Či snad oni stvořili nebesa a zemi? Vždyť si nejsou jisti. Či snad mají poklady Pána tvého, či jsou oni vládci? [19] (At-Tur: 35-37)

Nebo byly stvořeny z ničeho?

To je v rozporu s mnoha přírodními zákony, které vidíme kolem sebe. Jednoduchý příklad, například tvrzení, že egyptské pyramidy byly stvořeny z ničeho, stačí k vyvrácení této možnosti.

Nebo jsou to oni tvůrci?

Sebestvoření: Mohl by se vesmír stvořit sám? Pojem „stvořený“ označuje něco, co neexistovalo a vzniklo. Sebestvoření je logická a praktická nemožnost. To je dáno tím, že sebestvoření implikuje, že něco existovalo a zároveň neexistovalo, což je nemožné. Říct, že se člověk stvořil sám, znamená, že existoval ještě předtím, než vznikl!

I když někteří skeptici argumentují pro možnost spontánního stvoření jednobuněčných organismů, je nutné nejprve předpokládat, že první buňka existovala, aby bylo možné tento argument prosadit. Pokud to předpokládáme, pak se nejedná o spontánní stvoření, ale spíše o metodu rozmnožování (nepohlavní rozmnožování), při které potomci vznikají z jednoho organismu a dědí genetický materiál pouze tohoto rodiče.

Mnoho lidí, když se jich zeptáte, kdo je stvořil, jednoduše odpoví: „Moji rodiče jsou důvodem, proč v tomto životě existuji.“ Tato odpověď je zjevně stručná a má za cíl najít cestu z tohoto dilematu. Lidé od přírody neradi hluboce přemýšlejí a usilovně se snaží. Vědí, že jejich rodiče zemřou a oni zůstanou, následováni jejich potomky, kteří dají stejnou odpověď. Vědí, že se na stvoření svých dětí nepodíleli. Skutečná otázka tedy zní: Kdo stvořil lidskou rasu?

Nebo snad stvořili nebe a zemi?

Nikdo nikdy netvrdil, že stvořil nebesa a zemi, kromě Toho, který jediný přikázal a stvořil. On je Ten, kdo zjevil tuto pravdu, když vyslal své posly lidstvu. Pravda je, že On je Stvořitelem, Původcem a Vládcem nebes i země a všeho mezi tím. Nemá žádného partnera ani syna.

Všemohoucí Bůh řekl:

Rci: „Volejte ty, o kterých říkáte, že jsou bohy kromě Boha! Neváží ani atom na nebesích, ani na zemi a nemají na žádném z nich podíl a On mezi nimi nemá žádného zastánce.“ [20] (Saba': 22)

Příkladem toho je situace, kdy je na veřejném místě nalezena taška a nikdo se nepřihlásí, aby si nárokoval její vlastnictví, kromě jedné osoby, která poskytla specifikace tašky a jejího obsahu, aby dokázala, že je jeho. V tomto případě se taška stává jeho právem, dokud se neobjeví někdo jiný a neprohlásí, že je jeho. To je v souladu s lidským zákonem.

Existence Stvořitele:

To vše nás vede k nevyhnutelné odpovědi: existenci Stvořitele. Kupodivu se lidé vždy snaží předpokládat mnoho možností, které jsou od této možnosti vzdálené, jako by tato možnost byla něco imaginárního a nepravděpodobného, jehož existenci nelze věřit ani ji ověřit. Pokud zaujmeme čestný a spravedlivý postoj a pronikavý vědecký pohled, dojdeme k pravdě, že Bůh Stvořitel je nepochopitelný. On je tím, kdo stvořil celý vesmír, takže Jeho podstata musí být mimo lidské chápání. Je logické předpokládat, že existenci této neviditelné síly není snadné ověřit. Tato síla se musí projevit způsobem, který považuje za vhodný pro lidské vnímání. Člověk musí dospět k přesvědčení, že tato neviditelná síla je realita, která existuje, a že neexistuje únik z jistoty této poslední a zbývající možnosti vysvětlit tajemství této existence.

Všemohoucí Bůh řekl:

Utíkejte tedy k Bohu! Vždyť já jsem pro vás od Něho varovatelem jasným. [21] (Adh-Zariyat: 50)

Musíme věřit a podřídit se existenci tohoto Boha Stvořitele, pokud chceme usilovat o věčné dobro, blaženost a nesmrtelnost.

Vidíme duhy a fatamorgany, ale ony neexistují! A věříme v gravitaci, aniž bychom ji viděli, jednoduše proto, že to fyzikální věda dokázala.

Všemohoucí Bůh řekl:

Žádné vidění Ho nemůže pochopit, On však chápe každé vidění. On je Důmyslný, Vševědoucí. [22] (Al-An’am: 103)

Například, a jen pro ilustraci, lidská bytost nedokáže popsat něco nehmotného, jako je „myšlenka“, její hmotnost v gramech, délka v centimetrech, chemické složení, barva, tlak, tvar a obraz.

Vnímání se dělí na čtyři typy:

Smyslové vnímání: například vidění něčeho zrakem.

Imaginativní vnímání: porovnávání smyslového obrazu s pamětí a předchozími zkušenostmi.

Iluzorní vnímání: vnímání pocitů druhých, například pocit, že je vaše dítě smutné.

Těmito třemi způsoby se lidé a zvířata dělí.

Mentální vnímání: Je to vnímání, které odlišuje pouze lidi.

Ateisté se snaží tento typ vnímání zrušit, aby srovnali lidi se zvířaty. Racionální vnímání je nejsilnějším typem vnímání, protože je to mysl, která koriguje smysly. Když člověk například vidí fatamorganu, jak jsme zmínili v předchozím příkladu, úlohou mysli je informovat jeho majitele, že se jedná pouze o fatamorganu, nikoli o vodu, a že její vzhled byl způsoben pouze odrazem světla na písku a že nemá žádný základ v existenci. V tomto případě ho smysly oklamaly a mysl ho vedla. Ateisté odmítají racionální důkazy a požadují materiální důkazy, přičemž tento termín zkrášlují termínem „vědecký důkaz“. Nejsou racionální a logické důkazy také vědecké? Ve skutečnosti jsou to vědecké důkazy, ale ne materiální. Dokážete si představit, jak by reagovala, kdyby někomu, kdo žil na planetě Zemi před pěti sty lety, byla předložena myšlenka existence drobných mikrobů, které nelze vidět pouhým okem. [23] https://www.youtube.com/watch?v=P3InWgcv18A Fadel Suleiman.

Ačkoli mysl dokáže pochopit existenci Stvořitele a některé Jeho vlastnosti, má svá omezení a může pochopit moudrost některých věcí a jiných ne. Například nikdo nedokáže pochopit moudrost mysli fyzika, jako byl například Einstein.

„A Bohu patří nejvyšší příklad. Pouhý předpoklad, že jste schopni plně pochopit Boha, je samotnou definicí Jeho neznalosti. Auto vás může odvézt na pláž, ale nedovolí vám se do ní brodit. Například, pokud bych se vás zeptal, kolik stojí litrů mořské vody, a vy byste odpověděli libovolným číslem, pak jste nevědomý. Pokud byste odpověděli „Nevím“, pak jste znalý. Jediný způsob, jak poznat Boha, je prostřednictvím Jeho znamení ve vesmíru a Jeho koránských veršů.“ [24] Z výroků šejka Muhammada Rateba al-Nabulsiho.

Zdroje poznání v islámu jsou: Korán, Sunna a konsenzus. Rozum je podřízen Koránu a Sunně a tomu, co naznačuje zdravý rozum a co není v rozporu se zjevením. Bůh stvořil rozum vedený kosmickými verši a smyslovými záležitostmi, které svědčí o pravdách zjevení a nejsou s ním v rozporu.

Všemohoucí Bůh řekl:

Což neviděli, jak Bůh stvoření zahajuje a pak ho opakuje? To je pro Boha snadné. (19) Rci: „Projděte se zemí a podívejte se, jak Bůh stvoření započal. A Bůh pak učiní stvoření konečné. Bůh zajisté jest mocný nad každou věcí.“ [25] (Al-Ankabut: 19-20)

Pak zjevil svému služebníkovi to, co zjevil [26] (An-Nadžm: 10).

Nejkrásnější na vědě je, že nemá žádná omezení. Čím více se do vědy ponořujeme, tím více nových věd objevujeme. Nikdy nebudeme schopni porozumět všemu. Nejchytřejší člověk je ten, kdo se snaží pochopit všechno, a nejhloupější člověk je ten, kdo si myslí, že pochopí všechno.

Všemohoucí Bůh řekl:

Rci: „Kdyby moře bylo inkoustem pro slova Pána mého, moře by se vyčerpalo dříve, než by se vyčerpala slova Pána mého, i kdybychom přinesli něco podobného jako doplněk.“ [27] (Al-Kahf: 109)

Například, a Bůh je nejlepším příkladem, a jen pro představu, když člověk používá elektronické zařízení a ovládá ho zvenčí, nijak do něj nevstupuje.

I když říkáme, že Bůh to dokáže, protože je schopen všeho, musíme také přijmout, že Stvořitel, Jediný Bůh, sláva Jemu, nedělá to, co není hodné Jeho slávy. Bůh je nad tím daleko.

Například, a Bůh má ten nejvyšší příklad: žádný kněz nebo osoba s vysokým náboženským postavením by nevyšla na veřejnou ulici nahá, i když by to mohla udělat, ale tímto způsobem by nevyšla na veřejnost, protože toto chování neodpovídá jeho náboženskému postavení.

V lidském právu, jak je dobře známo, se porušení práva krále nebo vládce nerovná jiným zločinům. A co tedy právo Krále králů? Právo Všemohoucího Boha nad Jeho služebníky spočívá v tom, aby byl uctíván pouze On, jak řekl Prorok (mír a požehnání s ním): „Právo Boha nad Jeho služebníky spočívá v tom, aby Ho uctívali a nic k Němu nepřidružovali… Víte, jaké je právo Božích služebníků, pokud to dělají?“ Řekl jsem: „Bůh a Jeho Posel vědí nejlépe.“ Řekl: „Právo Božích služebníků nad Bohem spočívá v tom, aby je netrestal.“

Stačí si představit, že někomu dáme dar a on někomu poděkuje a chválí ho. Bůh je toho nejlepším příkladem. Toto je stav Jeho služebníků se svým Stvořitelem. Bůh jim dal nespočet požehnání a oni zase děkují ostatním. Za všech okolností je na nich Stvořitel nezávislý.

Použití slova „my“ Pánem světů k popisu sebe sama v mnoha verších svatého Koránu vyjadřuje, že pouze On vlastní atributy krásy a majestátnosti. V arabštině také vyjadřuje moc a velikost a v angličtině se nazývá „královské my“, kde se zájmeno v množném čísle používá k označení osoby ve vysokém postavení (jako je král, monarcha nebo sultán). Korán však vždy zdůrazňoval jednotu Boha ve vztahu k uctívání.

Všemohoucí Bůh řekl:

A rci: „Pravda je od Pána vašeho. Kdo chce, věř, a kdo chce, ať nevěří.“ [28] (Al-Kahf: 29)

Stvořitel nás mohl donutit k poslušnosti a uctívání, ale nátlak nedosahuje cíle, o který usilovalo stvoření člověka.

Božská moudrost byla znázorněna ve stvoření Adama a jeho odlišení se poznáním.

A naučil Adama jména – všechna – a pak je ukázal andělům a řekl: „Oznamte mi jména těchto, jste-li pravdomluvní.“ [29] (Al-Baqara: 31)

A dal mu možnost si vybrat.

A řekli jsme: „Adame, přebývej ty i tvá žena v ráji a jezte z něj hojně, jak chcete, ale k tomuto stromu se nepřibližujte, abyste nepatřili mezi nespravedlivé.“ [30] (Al-Baqara: 35)

A dveře pokání a návratu k Němu se mu otevřely, protože volba nevyhnutelně vede k chybám, uklouznutí a neposlušnosti.

I přijal Adam od svého Pána slova a On mu odpustil. Vždyť On je ten, kdo pokání přijímá, Slitovný. [31] (Al-Baqarah: 37)

Všemohoucí Bůh chtěl, aby se Adam stal jeho nástupcem na Zemi.

A když Pán tvůj řekl andělům: „Věru vpravdě ustanovím na zemi autoritu,“ řekli: „Cožpak na ni ustanovíš někoho, kdo tam bude šířit zkaženost a prolévat krev, zatímco my Tě chválíme a posvěcujeme?“ Řekl: „Já vím, co vy nevíte.“ [32] (Al-Baqara: 30)

Vůle a schopnost volby jsou samy o sobě požehnáním, pokud jsou používány a nasměrovány správně a správně, a prokletím, pokud jsou zneužívány ke zkaženým účelům a záměrům.

Vůle a volba musí být plné nebezpečí, pokušení, boje a sebetrápení a jsou pro člověka nepochybně větším stupněm a ctí než podřízenost, která vede k falešnému štěstí.

Všemohoucí Bůh řekl:

Nerovní jsou si věřící, kteří sedí (doma), s výjimkou těch, kteří jsou postižení, a těch, kteří se snaží a bojují na cestě Alláhově majetkem svým i životy svými. Alláh dal přednost těm, kteří se snaží a bojují majetkem svým i životy svými, před těmi, kteří sedí (doma), o stupeň. A všem Alláh slíbil dobro. A Alláh dal přednost těm, kteří se snaží a bojují, před těmi, kdo sedí (doma), odměnou velikou. [33] (An-Nísa’: 95)

Jaký má smysl odměna a trest, když neexistuje žádná volba, za kterou si odměnu zasloužíme?

To vše navzdory skutečnosti, že prostor volby, který je člověku v tomto světě dán, je ve skutečnosti omezený a Všemohoucí Bůh nás bude volat k odpovědnosti pouze za svobodu volby, kterou nám dal. Neměli jsme na výběr okolnosti a prostředí, ve kterém jsme vyrůstali, a nevybrali jsme si své rodiče, ani nemáme kontrolu nad svým vzhledem a barvou pleti.

Když se člověk ocitne ve velkém bohatství a štědrosti, pozve přátele a blízké k jídlu a pití.

Tyto naše vlastnosti jsou jen malou částí toho, co má Bůh. Bůh, Stvořitel, má vlastnosti majestátnosti a krásy. Je Nejmilosrdnější, Nejslitovatelnější a Štědrý Dárce. Stvořil nás, abychom Ho uctívali, aby se nad námi slitoval, aby nás učinil šťastnými a aby nám dával, pokud Ho upřímně uctíváme, posloucháme Ho a plníme Jeho přikázání. Všechny krásné lidské vlastnosti jsou odvozeny z Jeho vlastností.

Stvořil nás a dal nám možnost volby. Můžeme si buď zvolit cestu poslušnosti a uctívání, nebo popřít Jeho existenci a zvolit si cestu vzpoury a neposlušnosti.

Všemohoucí Bůh řekl:

A stvořil jsem džiny a lidstvo pouze proto, aby mne uctívali. (56) Nechci od nich žádné obživy ani nechci, aby mě krmili. (57) Bůh je vskutku ten, kdo dává zásoby, ten, kdo dává sílu, ten, kdo je Mocný. [34] (Adh-Zariyat: 56-58)

Otázka Boží nezávislosti na Jeho stvoření je jednou z otázek stanovených textem a důvodem.

Všemohoucí Bůh řekl:

...Věrumilovný Alláh je nezávislý na světech [35] (Al-Ankabut: 6).

Pokud jde o rozum, je prokázáno, že Stvořitel dokonalosti se vyznačuje atributy absolutní dokonalosti a jedním z atributů absolutní dokonalosti je, že nepotřebuje nic jiného než Sebe, protože Jeho potřeba čehokoli jiného než Sebe je atributem nedostatku, od kterého je On, sláva Jemu, daleko vzdálen.

Džiny a lidi odlišil od všech ostatních tvorů jejich svobodou volby. Lidský rozdíl spočívá v jeho přímé oddanosti Pánu světů a v jeho upřímné službě Jemu z vlastní svobodné vůle. Tím naplnil Stvořitelovu moudrost, když postavil člověka do popředí veškerého stvoření.

Poznání Pána světů se dosahuje pochopením Jeho krásných jmen a nejvyšších vlastností, které se dělí do dvou základních skupin:

Jména krásy: Jsou to všechny vlastnosti, které se vztahují k milosrdenství, odpuštění a laskavosti, včetně Nejmilosrdnějšího, Nejmilosrdnějšího, Poskytovatele, Dárce, Spravedlivého, Soucitného atd.

Jména majestátu: Jsou to všechny atributy, které se vztahují k síle, moci, velikosti a majestátnosti, včetně Al-Aziz, Al-Jabbar, Al-Qahar, Al-Qadib, Al-Khafidh atd.

Znalost vlastností Všemohoucího Boha od nás vyžaduje, abychom Ho uctívali způsobem, který odpovídá Jeho majestátu, oslavě a transcendenci všeho, co se Němu nesluší, abychom usilovali o Jeho milosrdenství a vyhýbali se Jeho hněvu a trestu. Uctívání Jeho zahrnuje dodržování Jeho příkazů, vyhýbání se Jeho zákazům a provádění reforem a rozvoje na zemi. Na základě toho se koncept pozemského života stává pro lidstvo zkouškou a zkouškou, aby se mohlo odlišit a Alláh mohl povýšit řady spravedlivých, kteří si tak zaslouží nástupnictví na zemi a dědictví ráje v posmrtném životě. Mezitím budou zkažení v tomto světě zahanbeni a potrestáni v pekelném ohni.

Všemohoucí Bůh řekl:

Věru jsme učinili to, co je na zemi, ozdobou, abychom je vyzkoušeli a zjistili, kdo z nich je v skutku nejlepší. [36] (Al-Kahf: 7)

Záležitost Božího stvoření lidských bytostí souvisí se dvěma aspekty:

Aspekt týkající se lidstva: Toto je jasně vysvětleno v Koránu a jedná se o realizaci uctívání Boha za účelem dosažení ráje.

Aspekt, který se týká Stvořitele, sláva Jemu: moudrost stvoření. Musíme pochopit, že moudrost je pouze Jemu a netýká se žádného z Jeho stvoření. Naše poznání je omezené a nedokonalé, zatímco Jeho poznání je dokonalé a absolutní. Stvoření člověka, smrt, vzkříšení a posmrtný život jsou jen velmi malé části stvoření. Toto je Jeho starost, sláva Jemu, a ne starost žádného jiného anděla, člověka či jiného.

Andělé položili svému Pánu tuto otázku, když stvořil Adama, a Bůh jim dal konečnou a jasnou odpověď, jak On, Všemohoucí, praví:

A když Pán tvůj řekl andělům: „Věru já na zemi ustanovím autoritu,“ zeptali se: „Cožpak na ni ustanovíš někoho, kdo tam bude šířit zkaženost a prolévat krev, zatímco my Tě budeme chválit a Tě svěcovat?“ Řekl: „Já vím, co vy nevíte.“ [37] (Al-Baqara: 30)

Boží odpověď na otázku andělů, že On ví, co oni nevědí, objasňuje několik věcí: že moudrost, která stojí za stvořením člověka, je pouze Jeho, že tato záležitost je zcela Boží záležitostí a že tvorové s ní nemají nic společného, neboť On je Činitelem toho, co chce[38], a není tázán na to, co dělá, ale oni jsou tázáni[39], a že důvodem stvoření lidských bytostí je poznání z Božího poznání, které andělé neznají, a dokud se záležitost vztahuje k Božímu absolutnímu poznání, On zná moudrost lépe než oni a nikdo z Jeho stvoření ji nezná, leda s Jeho svolením. (Al-Buruj: 16) (Al-Anbiya’: 23).

Pokud chtěl Bůh dát svému stvoření možnost vybrat si, zda bude na tomto světě existovat či nikoliv, pak si jeho existence musí být nejprve uvědoměna. Jak mohou mít lidé názor, když existují v nicotě? Jde zde o otázku existence a neexistence. Lidská připoutanost k životu a jeho strach z něj je největším důkazem jeho spokojenosti s tímto požehnáním.

Požehnání života je pro lidstvo zkouškou, která mu umožňuje rozlišit dobrého člověka, který je spokojen se svým Pánem, od zlého člověka, který je s Ním nespokojen. Moudrost Pána světů při stvoření vyžadovala, aby tito lidé byli vybráni pro Jeho potěšení, aby mohli v posmrtném životě dosáhnout Jeho čestného příbytku.

Tato otázka naznačuje, že když se mysli zmocní pochybnosti, zatemní logické myšlení a je to jeden ze znaků zázračné povahy Koránu.

Jak řekl Bůh:

Odvrátím od Svých znamení ty, kdož se na zemi bez práva domýšlivě chovají. A spatří-li každé znamení, neuvěří v něj. A spatří-li cestu správného vedení, nevezmou si ji za cestu. A spatří-li cestu bloudící, vezmou si ji za cestu. To proto, že popírali Naše znamení a byli k nim nedbalí. [40] (Al-A’raf: 146)

Není správné považovat poznání Boží moudrosti ve stvoření za jedno z našich práv, která požadujeme, a proto nám její odepírání není nespravedlností.

Když nám Bůh dá příležitost žít věčně v nekonečné blaženosti v ráji, kde je to, co žádné ucho neslyšelo, žádné oko nevidělo a co lidská mysl nepomyslela, jaká je v tom nespravedlnost?

Dává nám svobodnou vůli rozhodnout se sami, zda si to zvolíme, nebo si zvolíme trápení.

Bůh nám říká, co nás čeká, a dává nám velmi jasnou mapu, jak této blaženosti dosáhnout a vyhnout se mukám.

Bůh nás různými způsoby a prostředky povzbuzuje, abychom se vydali cestou do ráje, a opakovaně nás varuje před cestou do pekla.

Bůh nám vypráví příběhy obyvatel Ráje a o tom, jak ho dobyli, a příběhy obyvatel Pekla a o tom, jak trpěli jeho muka, abychom se z nich mohli poučit.

Vypráví nám o dialozích mezi obyvateli ráje a obyvateli pekla, které mezi nimi proběhnou, abychom dané lekci dobře pochopili.

Bůh nám dává deset dobrých skutků za dobrý skutek a jeden špatný skutek za špatný skutek a říká nám to, abychom si pospíšili konat dobré skutky.

Bůh nám říká, že když po špatném skutku vykonáme dobrý, tak ho to vymaže. Získáme deset dobrých skutků a ten špatný je z nás vymazán.

Říká nám, že pokání smaže to, co bylo před ním, takže ten, kdo činí pokání z hříchu, je jako ten, kdo hřích nemá.

Bůh činí toho, kdo vede k dobru, podobným tomu, kdo ho koná.

Alláh velmi usnadňuje konání dobrých skutků. Usilováním o odpuštění, oslavováním Alláha a vzpomínáním na Něj můžeme dosáhnout velkých dobrých skutků a bez obtíží se zbavit svých hříchů.

Kéž nám Bůh odmění deset dobrých skutků za každé písmeno Koránu.

Bůh nás odměňuje za pouhý náš úmysl konat dobro, i když ho nejsme schopni vykonat. Nevolá nás k odpovědnosti za naše zlé úmysly, pokud je nekonáme.

Bůh nám slibuje, že pokud se chopíme iniciativy a budeme konat dobro, rozšíří naše vedení, dá nám úspěch a usnadní nám cestu k dobru.

Jaká je v tom nespravedlnost?

Bůh s námi ve skutečnosti nejenže zacházel spravedlivě, ale také s milosrdenstvím, štědrostí a laskavostí.