1. Nebyl jsem tak hloupý, abych armádnímu vedení řekl ještě před vstupem do armády nebo poté, co jsem se stal důstojníkem, že se snažím vést džihád v Čečensku, Bosně nebo jiných islámských zemích, ale toto přesvědčení ve mně zůstalo a nikomu jsem ho neprozradil, abych nebyl obviněn z extremismu.
2- Knihy o islámských výbojích, které jsem napsal před revolucí, armáda neznala a jejich psaní a publikování probíhalo v tajnosti, aniž bych ve svých knihách zmínil, že jsem důstojník. Také jsem si zkrátil jméno z Tamer Mohamed Samir Mohamed Badr na Tamer Badr jen proto, aby se ke mně nemohli dostat.
3- Je možné, že mě tajné služby zařadily na černou listinu, protože jsem se v mešitě modlil povinné modlitby, nebo proto, že jsme s manželkou odmítli, aby si sundala hidžáb, abychom mohli s ní cestovat jako vojenský atašé. Proto jsem očekával, že mě armáda nenechá na pokoji, dokud nedosáhnu hodnosti brigádního generála. Moje předčasné propuštění z armády se ode mě očekávalo, až dosáhnu hodnosti kapitána, ať už jsem o to žádal, nebo ne.
4- Když jsem vstoupil do armády, vstoupil jsem v mládí a měl jsem cíl, kterým bylo být umučen ve válce, o které jsem si myslel, že je těsně mezi námi a sionistickou entitou. Proto jsem se rozhodl být u pěchoty, abych byl v první linii této války. Když jsem zůstal v armádě a viděl, v jakém stavu jsme se dostali, přidal jsem se k tomuto cíli, kterým bylo dosáhnout hodnosti, která by mi umožnila změnit současnou situaci, pokud nedosáhnu mučednické smrti ve válce.
5. Během revoluce 25. ledna jsem měl naději na změnu, ale ta rychle vyprchala. Proto jsem se vždy tajně účastnil milionových pochodů. Bůh ví, jestli jsem byl sledován, nebo ne, dokud jsem během událostí s Mohamedem Mahmúdem neoznámil svůj vstup do revoluce. Pak jsem se pro tajné služby stal jako otevřená kniha a věděly o mně všechno od dětství až do současnosti.
6- Po 30. červnu jsem nepochyboval o tom, že nebudu moci pokračovat v armádě, a proto jsem požádal o předčasný odchod do důchodu. Navzdory mé lásce k armádě jsem za těchto okolností nemohl pokračovat.
7- Někteří lidé se často ptají: „Jsou v armádě důstojníci jako já?“ Říkám jim: „Znám mnoho důstojníků, kteří jsou mnohem lepší než já, kteří jsou slušně vychovaní a nábožensky oddaní. Někteří z nich byli pokoušeni a změnili se, zatímco jiní zůstávají neochvějní ve svých zásadách. Ti, kteří zůstávají neochvějní ve svých zásadách, to jistě nedokážou vyjádřit z důvodů, které jsem zmínil dříve.“
8- Když se mě někdo zeptá, jestli lituji, že jsem od začátku vstoupil do Vojenské akademie, říkám mu, že nelituji. V armádě jsem se naučil věci, které bych se nikde jinde nenaučil.
9- Když se mě někdo zeptá, jestli lituji, že jsem požádal o odchod z armády, odpovím mu, že nelituji. Do armády jsem vstoupil z určitého důvodu. Pokud je tento účel zneužit k osobnímu prospěchu nebo jiným účelům, pak nemám důvod v armádě pokračovat.
10- Nakonec nenávidím armádu, ale nesnáším její využívání a zneužívání pro osobní zájmy a cíle.