Muslimové nezměnili realitu své porážky od Tatarů, dokud se neobjevil někdo, kdo pronesl krásný výkřik: „Ó islámu!“ Všemohoucí Bůh dal Kutuzovi, kéž se nad ním Bůh smiluji, toto slovo, které shrnuje celý jeho život a obrací pozornost jeho spravedlivých vojáků a těch, kteří je ve spravedlnosti následovali, k jedinému praporu, pod nímž národ vždy stál a dosahoval vítězství.
Ale bez ohledu na to, jak moc se kterýkoli vůdce snaží motivovat svůj lid čímkoli jiným než islámem, nikdy neuspějeme. Všemohoucí Alláh nám odmítá darovat vítězství, pokud se Ho nebudeme držet navenek i uvnitř. Náš vnější vzhled je muslimský, ale náš vnitřní vzhled je muslimský. Naše politika je muslimská. Naše ekonomika je muslimská. Naše média jsou muslimská. Naše soudnictví je muslimské. Naše armáda je muslimská. To je takto jasné. Bez zatajování, vyhýbání se, strachu nebo hrůzy. Není nic, za co bychom se měli stydět.
Jediný způsob, jak obnovit ztracenou důstojnost národa a jeho okupované země, je džihád a my nemáme jinou cestu. Posel Boží, kéž mu Bůh žehná a daruje mu mír, mluvil pravdu, když řekl: „Jestliže se budete účastnit obchodů ina, berete ocasy krav, spokojíte se se zemědělstvím a opustíte džihád, Bůh na vás uvalí ponížení, které nic neodstraní, dokud se nevrátíte ke svému náboženství.“ Posel Boží, kéž mu Bůh žehná a daruje mu mír, mluvil pravdu.

Z knihy „Nezapomenutelné země“ od Tamera Badra