Viděl jsem Mahdího a skupinu lidí pod jedním z nových mostů. Nedokázal jsem přesně říct, kde to je. Bylo to prázdné náměstí pod mostem bez mešity. Když byla pod mostem vyvolána modlitba, Mahdí váhal, zda se má stát imámem pro tuto modlitbu, ale nakonec vystoupil vpřed a stal se imámem. Věděl, že je Mahdí, ale nikomu to neřekl a nechal si toto tajemství pro sebe.
V první rak'átě Al-Mahdí recitoval Al-Fátihu a poté poslední dva verše súry Al-Baqara: „Posel uvěřil v to, co mu bylo sesláno od Pána jeho, a také věřící. Všichni uvěřili v Alláha, Jeho anděly, Jeho knihy a Jeho posly. Neděláme rozdíl mezi žádným z Jeho poslů a oni říkají: ‚Slyšíme a posloucháme. Tvé odpuštění, Pane náš, a k Tobě je konečný cíl.‘ (285) Alláh nezatíží duši ničím, co je v jejích silách. Bude jí dopřáno to, co si vysloužila, a bude jí dopřáno to, co spáchala. Pane náš, žádná duše nebude potrestána za své hříchy. Pokárej nás, Pane náš, pokud zapomeneme nebo se dopustíme chyby, a nevkládej na nás břemeno, jaké jsi vložil na ty před námi, Pane náš, a nevkládej na nás břemeno, které nemůžeme unést. Odpusť nám a odpusť nám a smiluj se nad námi. Ty jsi náš ochránce, dej nám tedy vítězství nad lidmi nevěřícími.“ (286)
Během Mahdího modlitby se objevilo mnoho vojáků a obklopili Mahdího a věřící s ním. Věděli, že Mahdí je mezi modlícími se, ale nevěděli přesně, kdo to je. Chtěli vědět, kdo to je, a Mahdí se nechtěl ohlásit, ať už věřícím s ním, nebo vojákům, kteří ho obklopovali, a těm, kteří byli s ním.
Vojáci prohledávali věřící a terorizovali je. Skupina věřících se jednání vojáků obávala, a tak během modlitby místo opustila. Asi polovina věřících, nebo i méně, zůstala s Mahdím v modlitbě. Zatímco Mahdí seděl v prvním tašachhudu, jeden z důstojníků natáhl ruku, aby si s první řadou věřících potřásl rukama. Udělal to proto, aby věděli, kdo je Mahdí. Pak přišel k Mahdímu a natáhl ruku, aby si s ním během prvního tašachhudu potřásl rukou. Mahdí natáhl ruku a potřásl si s ní, váhal, zda si s někým během modlitby potřást rukou. Důstojník ho však nepoznal a Mahdí modlitbu dokončil. Pak důstojník řekl vojákům, kteří byli s ním: „Chci znát jména všech těchto věřících, až se pomodlí.“ Mahdí se obával, že ho poznají.