31. května 2020

Včera, když jsem četl Korán, jsem se zastavil u čtvrtého verše súry Ibráhím: „A neposlali jsme žádného posla, leda s jazykem lidu jeho, aby jim to jasně vysvětlil. Alláh pak nechává na scestí, koho chce, a vede na správnou cestu, koho chce. A On je mocný i moudrý.“
Když jsem si přečetl ten verš, zachvátil mě stav hrůzy a několikrát jsem si ho znovu přečetl. Pokaždé, když jsem si ho přečetl, jsem si myslel, že Mahdí bude poslem. Mou jedinou starostí bylo odpovědět na otázku o mé situaci a situaci ostatních muslimů, kteří budou svědky onoho velkého soužení. Kdo jsou ti, které On svede na scestí a kdo jsou ti, které Všemohoucí Bůh povede? Jaká je šance, že mě Všemohoucí Bůh povede, až se Mahdí objeví? Já jsem ten, kdo říká, že Mahdí bude poslem. Jaká je šance, že Bůh povede věřící, když poslové skončili a Všemohoucí Bůh nepošle dalšího posla?
Výsledek bude zřejmě známý, ale nakonec je vedení z vůle Všemohoucího Boha a On ho uděluje komukoli ze svých služebníků, komu chce. Takže volání Mahdího, jeho poselství a jeho varování před mukami kouře budou pro lidi velkou zkouškou. Někteří z nich sejdou z cesty poté, co byli vedeni, a někteří z nich budou vedeni Všemohoucím Bohem.
Jak bylo zmíněno ve vznešeném hadísu (Srdce jsou mezi dvěma Jeho prsty a On je otáčí, jak chce), tak, Alláhu, obraceč srdcí, upevni mé srdce na Tvém náboženství.
Alláhu, rozmnož mé znalosti a nedovol, aby mé srdce odbočilo poté, co jsi mě vedl správným směrem.