Salman al-Farsi - Hledač pravdy
Po celou dobu, co jsem psal svou knihu (Očekávané dopisy), až dodnes mi příběh ušlechtilého společníka Salmána Al-Farsího neopustil mysl. Jeho příběh byl pro mě zdrojem inspirace a skutečným příkladem trpělivosti a úsilí při hledání pravdy. Salmán, kéž s ním Alláh nalezne zalíbení, žil před příchodem islámu mezi zoroastrismu, křesťanství a judaismu a pokračoval v hledání pravého náboženství, dokud ho k němu Alláh nedovedl. Nepodřídil svou mysl a srdce zděděným tradicím a víře své vlasti, kterých by se, kdyby se držel až do své smrti, nestal mezi společníky Proroka, mír a požehnání s ním. Nebyl by veden k náboženství islámu a zemřel by ve svém polyteismu.
Ačkoli byl Peršan Salmán vychován v Persii uprostřed uctívání ohně, hledal pravé náboženství a vydal se hledat Boha. Byl zoroastriáncem, ale toto náboženství ho nepřesvědčilo. Zjistil však, že jeho předkové jsou mu oddáni, a tak ho přijal s nimi. Když se jeho pochybnosti o náboženství jeho a jeho rodiny zesílily, Salmán opustil svou zemi, Persii, a emigroval do Levanty, aby hledal absolutní náboženskou pravdu. Tam se setkal s mnichy a kněžími. Po dlouhé cestě dorazil Salmán jako otrok do Medíny. Když uslyšel o Prorokovi ﷺ, setkal se s ním a poté, co byl přesvědčen o jeho poselství, konvertoval k islámu.
Vznešený společník zmínil, že se narodil jako Peršan v zemi Isfahán – v dnešním Íránu – obyvatelům vesnice zvané Dži a jeho otec byl jejím vládcem. Salmán vyrůstal v aristokratické rodině a žil v Persii v věčném luxusu. Jeho otec ho hluboce miloval a bál se o něj natolik, že ho uvěznil ve svém domě. Salmán pokročil v zoroastrismu, až se stal obyvatelem ohně, zapaloval ho a nenechával ho hodinu zhasnout.
Jednoho dne ho otec požádal, aby šel na jeho farmu a postaral se o ni, protože měl hodně práce. Požádal ho, aby nepřišel pozdě, aby si nedělal starosti. Cestou na farmu Salman prošel kolem kostela, kde se lidé modlili. Vešel dovnitř a byl jimi ohromen. Řekl: „Tohle je, při Bohu, lepší než náboženství, které vyznáváme.“ Neopustil je, dokud slunce nezapadlo.
Zeptal se jich na původ tohoto náboženství a oni mu řekli, že pochází z Levanty. Salmán se tedy vrátil k otci a vyprávěl mu, co se stalo, a že na něj toto náboženství zapůsobilo a myslel si, že je spoután řetězy.
Salmán vyprávěl: „Vyslal jsem křesťanům vzkaz: ‚Pokud k vám přijde skupina křesťanských obchodníků ze Sýrie, informujte mě o nich.‘ Skupina křesťanských obchodníků ze Sýrie k nim tedy přišla a oni ho informovali. Uprchl z domu svého otce do Sýrie.“
Tam se setkal s jedním z asketických biskupů, kteří šli správnou cestou, a když k němu přišla smrt, poradil mu, aby šel k jednomu z biskupů v Mosulu, který byl stále zbožný a čekal na poslání Proroka (mír a požehnání Alláha s ním). Šel tedy k němu a chvíli u něj zůstal, pak k němu přišla smrt a on mu poradil, aby šel k jednomu z biskupů z Nisibisu. Totéž se opakovalo, dokud nedorazil k biskupovi z Amoria v Římě, který mu vyprávěl o době Proroka (mír a požehnání Alláha s ním). Biskup mu řekl: „Synu můj, při Alláhovi, neznám nikoho, kdo by zůstal takový, jako jsme byli my. Přikazuji ti, abys k němu šel, ale nadešel pro tebe čas proroka. Bude poslán z Posvátné svatyně a bude se stěhovat mezi dvěma lávovými poli do slané země s palmami. Bude mít znamení, která nebudou skryta. Mezi jeho rameny bude pečeť proroctví. Bude jíst dary, ale ne almužnu. Pokud se ti podaří dostat se do té země, udělej to, neboť jeho čas nadešel pro tebe.“
Pak kolem Salmána prošla karavana ze země Arabů, a tak se s nimi vydal hledat Proroka konce časů, ale cestou ho prodali Židovi a on dorazil do Medíny, kde podle palem poznal, že je to město Proroka, mír a požehnání s ním, jak mu ho popsal biskup.
Salmán vypráví příběh o Prorokově příjezdu do Medíny slovy: „Bůh poslal svého Proroka, mír a požehnání s ním, do Mekky a já jsem se o něm nezmínil, navzdory otroctví, ve kterém jsem byl, dokud Posel Boží, mír a požehnání s ním, nedorazil do Kuby a já jsem pracoval pro svého společníka v jeho palmovém háji. Když jsem uslyšel zprávu o Prorokově příjezdu, sešel jsem dolů a řekl: ‚Co je to za zprávu?‘ Můj pán zvedl ruku a silně mě plácl se slovy: ‚Co s tím máš společného? Jdi si po své práci.‘“
Salmán chtěl ověřit vlastnosti Proroka (mír a požehnání s ním), o kterých mu biskup vyprávěl, totiž že nejí almužnu, přijímá dary a že má mezi rameny pečeť proroctví, mimo jiné znamení. Večer tedy šel k Prorokovi (mír a požehnání s ním), vzal si s sebou jídlo a řekl mu, že toto jídlo pochází z almužny. Prorok (mír a požehnání s ním) přikázal svým společníkům, aby jedli, ale on nejedl. Salmán si uvědomil, že to bylo jedno ze znamení.
Pak se znovu vrátil k Prorokovi, mír a požehnání s ním, a shromáždil pro něj jídlo a řekl mu, že je to dar. Posel Boží, mír a požehnání s ním, ho snědl a snědli ho i jeho společníci, takže věděl, že to bylo druhé znamení.
Salmán hledal pečeť proroctví a o tom říká: „Pak jsem přišel k Alláhovu poslu, mír a požehnání s ním, když šel za pohřebním průvodem. Měl jsem na sobě dva své pláště a on byl se svými společníky. Otočil jsem se, abych se podíval na jeho záda, jestli vidím pečeť, která mi byla popsána. Když mě viděl, jak se od něj odvracím, věděl, že potvrzuji něco, co mi bylo popsáno, a tak si shodil plášť ze zad. Podíval jsem se na pečeť a poznal ji, tak jsem na něj padl, políbil ji a plakal.“ Peršan Salmán tedy konvertoval k islámu a napsal svému pánovi. Prorok, mír a požehnání s ním, požádal společníky, aby mu pomohli. Salmán byl osvobozen a zůstal společníkem Proroka, mír a požehnání s ním, následoval ho až do té míry, že Prorok, mír a požehnání s ním, řekl: „Salmán je z nás, z rodiny Proroka.“
Salmánova cesta za pravdou byla dlouhá a obtížná. Přešel od zoroastrismu v Persii, poté ke křesťanství v Levantě a nakonec do otroctví na Arabském poloostrově, dokud ho Všemohoucí Bůh nedovedl k Prorokovi, mír a požehnání s ním, a k islámu.
Bože, spoj mě s ním a jeho společníky v nejvyšším ráji, kéž s nimi Bůh nalezne zalíbení.