Shrnutí toho, co bylo zmíněno v kapitole o Pečeti proroků, nikoli o Pečeti poslů

Shrnutí toho, co jsem zmínil ohledně neplatnosti slavného pravidla: (Každý posel je prorok, ale ne každý prorok je poslem)

Především bych rád zdůraznil, že jsem knihu „Očekávaná poselství“ nechtěl napsat a když jsem ji vydal, nechtěl jsem o tom, co je v ní, diskutovat. Chtěl jsem ji pouze vydat. Bohužel sklouzávám do bitev, diskusí a hádek, do kterých jsem se nechtěl pouštět, protože dobře vím, že vstoupím do prohrané bitvy. Nakonec to není moje bitva, ale bitva přicházejícího posla, kterého lidé budou popírat a obviňovat z šílenství, protože jim řekne, že je poslem od Boha. Neuvěří mu, dokud nebude příliš pozdě a po smrti milionů lidí v důsledku šíření čirého kouře. Jinými slovy, prokázání pravdivosti toho, co je v mé knize, se nestane, dokud nedojde ke katastrofě a v éře přicházejícího posla, kterého Všemohoucí Bůh podpoří jasnými důkazy.
Důležité je, že jsem se nechtěl pouštět do bitev s učenci Al-Azhar Al-Sharif a opakovat to, co se stalo s mým dědečkem šejkem Abdulem Muttalem Al-Saidim, ale bohužel jsem do této bitvy vtahován. Budu se však snažit, jak jen to bude možné, vyhnout se jí a stáhnout se z ní, protože to není moje bitva, ale bitva přicházejícího posla.

Začneme zde jediným ušlechtilým veršem, který popisuje našeho mistra Muhammada jako Posla Božího a Pečeť Proroků, nikoli Pečeť Poslů: „Muhammad není otcem žádného z vašich mužů, ale je Poslem Božím a Pečetí Proroků.“ Prostřednictvím tohoto verše se všichni shodujeme na tom, že náš mistr Muhammad, mír a požehnání s ním, je Pečetí Proroků a že islámské právo je konečným zákonem až do Soudného dne, takže nedochází k jeho změně ani zrušení až do Soudného dne. Rozpor mezi mnou a vámi však spočívá v tom, že náš mistr Muhammad, mír a požehnání s ním, je také Pečetí Poslů.
Abychom tento spor vyřešili, musíme znát důkazy muslimských učenců, že náš Mistr Muhammad, mír a požehnání s ním, je pečetí poslů, a nikoli pouze pečetí proroků, jak je zmíněno v Koránu a Sunně.
Ibn Kathir stanovil slavné pravidlo, které bylo široce rozšířeno mezi muslimskými učenci, a to: „Každý posel je prorok, ale ne každý prorok je poslem.“ Toto pravidlo bylo založeno na vznešeném hadísu: „Poselství a proroctví skončily, takže po mně není žádný posel ani prorok.“ Potvrdil jsem, že tento hadís není co do významu a znění mutawatir a že jeden z vypravěčů tohoto hadísu byl učenci klasifikován jako pravdomluvný, ale trpí bludy. Jiní uvedli, že patří mezi závadné hadísy, takže není platné jeho hadís přijímat a není hodné, abychom z něj vyvozovali nebezpečnou víru, že Prorok, mír a požehnání s ním, je Pečetí poslů.
Přicházíme sem, abychom vysvětlili důkazy o neplatnosti slavného pravidla, které učenci šíří a které se stalo pravidlem, o kterém nelze diskutovat, protože zneplatnění tohoto pravidla znamená zneplatnění víry, že náš Mistr Muhammad, mír a požehnání s ním, je Pečetí poslů, jak toto pravidlo uvádí: (Každý posel je prorok, ale ne každý prorok je poslem).
Abych ušetřil čas těm, kteří chtějí shrnutí a vyvrátit toto pravidlo jediným veršem ze svatého Koránu, připomínám vám Boží slova v súře Al-Hadždž: „A neposlali jsme před vámi žádného posla ani proroka.“ Tento verš je jasným důkazem, že existují pouze proroci a existují pouze poslové, a není podmínkou, aby posel byl prorokem. Není tedy podmínkou, aby Pečeť proroků byla zároveň Pečetí poslů.
Toto shrnutí je určeno pro širokou veřejnost nebo pro ty, kteří nemají zájem číst dlouhé knihy či články, a pro ty, kteří nepochopili a nepřemýšleli o předchozím verši, a pro učence, kteří věří v Ibn Kathirovo pravidlo. Měli by si přečíst následující text, aby pochopili neplatnost tohoto pravidla s některými důkazy, které jsem ve své knize zmínil, ale ne se všemi. Kdokoli chce více důkazů, měl by si přečíst mou knihu, zejména první a druhou kapitolu.
Nejdůležitější věc, která je v mé knize stručně zmíněna, je, že Všemohoucí Bůh posílá pouze proroky, jako jsou proroci Adam a Idrís, kteří mají s sebou zákon, a také posílá pouze posly, jako jsou tři poslové zmínění v súře Jasin, kteří nepřišli s knihou ani zákonem, a Všemohoucí Bůh také posílá posly a proroky, jako je náš mistr Mojžíš, mír s ním, a náš mistr Muhammad, kéž mu Bůh žehná a daruje mu mír.

V této kapitole jsem zmínil, že posel je někdo, kdo je vyslán k lidu, který je v opozici, a prorok je někdo, kdo je vyslán k lidu, který je ve shodě.

Prorok je někdo, kdo obdržel zjevení s novým zákonem nebo nařízením, nebo který doplňuje předchozí zákon nebo ruší některá jeho ustanovení. Mezi příklady patří Šalamoun a David, mír s nimi. Byli to proroci, kteří vládli podle Tóry, a Mojžíšův zákon nebyl během jejich doby nahrazen.
Všemohoucí Alláh řekl: „Lidstvo bylo jednou komunitou a Alláh seslal proroky jako zvěstovatele radostné a varovatele a seslal s nimi Písmo pravdivé, aby mezi lidmi soudili v tom, v čem se neshodli.“ Úlohou proroků je zde být zvěstovateli radostné a varovateli a zároveň jim byl seslán zákon, tj. jak se modlit a postit, co je zakázáno a další zákony.
Pokud jde o posly, někteří z nich mají za úkol učit věřící Knize a moudrosti a vykládat nebeská písma, někteří varují před hrozícím trápením a někteří oba úkoly kombinují. Poslové nepřinášejí nový zákon.
Všemohoucí Alláh řekl: {Pane náš, a pošli k nim posla z řad nich samotných, který jim bude přednášet Tvé verše a naučí je Knize a moudrosti a očistí je.} Úlohou Posla je zde učit Knize, a to je to, co jsem zmínil v samostatné kapitole ve své knize, že existuje Posel, jehož úlohou bude vykládat nejednoznačné verše Koránu a ty, jejichž výklady se mezi muslimskými učenci liší, v souladu se slovy Všemohoucího Alláha: {Očekávají snad něco jiného než jeho výklad? V Den, kdy jeho výklad přijde.} [Korán 13:19], {Pak vskutku na Nás čeká jeho vysvětlení.} [Korán 13:19] a {A jistě se o něm dozvíte po čase.}
Všemohoucí Bůh řekl: „Poslové dobrých zpráv a varování, aby lidstvo po poslech nemělo žádnou námitku proti Bohu.“ A Všemohoucí Bůh řekl: „A nikdy netrestáme, dokud nepošleme posla.“ Zde jsou poslové nositeli dobrých zpráv a varovateli, ale jejich nejdůležitějším posláním je varovat dříve, než se v tomto světě objeví znamení trestu, jako tomu bylo například poslání Noema, Sáliha a Mojžíše.
Posel Prorok je ten, koho si Bůh vybírá ke dvěma účelům: aby předal konkrétní poselství nevěřícímu nebo nedbalému lidu a aby předal božský zákon těm, kdo v něj věří, aby ho následovali. Příkladem toho je náš mistr Mojžíš, mír s ním, který byl poslem našeho Pána Nejvyššího k faraonovi, aby s ním poslal děti Izraele a aby vyvedli z Egypta. Zde byl náš mistr Mojžíš, mír s ním, pouze poslem a proroctví k němu ještě nepřišlo. Pak přišla druhá fáze, představovaná proroctvím. Všemohoucí, Nejvyšší, slíbil Mojžíšovi v určený čas a seslal mu Tóru, která je zákonem dětí Izraele. Zde ho náš Pán, Nejvyšší, pověřil úkolem předat tento zákon dětem Izraele. Od té doby se náš mistr Mojžíš, mír s ním, stal prorokem. Důkazem toho jsou Všemohoucí slova: „A zmiňte v Knize Mojžíše. On byl věru vyvolen a byl poslem a prorokem.“ Všimněte si zde, milý čtenáři, že byl nejprve poslem, když šel k faraonovi, a pak se stal prorokem, když opustil Egypt. Když mu Všemohoucí Bůh zjevil Tóru.
Stejně tak byl Pán poslů poslán Bohem s poselstvím a zákonem, poselstvím pro nevěřící a zákonem pro ty z nich, kdo ho následovali ze světů. Náš Pán (Muhammad) byl tedy poslem a prorokem.
Verš v Koránu, který nejjasněji vysvětluje rozdíl mezi prorokem a poslem, je to, co říká Všemohoucí Bůh: „A když Bůh vzal od proroků smlouvu: ‚Cokoli jsem vám dal z Písma a moudrosti, a pak k vám přišel posel, který potvrzuje to, co je u vás, musíte v něj věřit a podporovat ho.‘“ V tomto verši posel přišel, aby potvrdil a následoval knihy a zákony, které proroci přinesli, a nepřinesl nový zákon, s výjimkou případu posla nebo proroka, v takovém případě by měl u sebe zákon.
Ve své knize jsem podrobně zmínil, že proroctví je nejvznešenějším postavením a nejvyšším stupněm poselství, protože proroctví zahrnuje sdělování nového zákona, doplňování předchozího zákona nebo rušení části nařízení předchozího zákona. Příkladem toho je Boží prorok Ježíš, mír s ním, neboť věřil v Tóru, která byla zjevena Mojžíšovi, mír s ním, a následoval ji a neodporoval jí, s výjimkou několika málo věcí. Všemohoucí Bůh řekl: „A šli jsme v jejich stopách s Ježíšem, synem Mariiným, abychom potvrdili to, co bylo před ním z Tóry. A dali jsme mu evangelium, v němž bylo vedení a světlo a potvrzovalo to, co bylo před ním z Tóry, a vedení a poučení pro bohabojné.“ [Al-Ma'idah]. A Všemohoucí Bůh řekl: {A potvrzoval to, co se přede mnou z Tóry dostalo, a abych vám dovolil něco z toho, co vám bylo zakázáno} [Al-Imran]. Prorok tedy s sebou přináší zákon, zatímco pouze posel zákon nepřináší.
Zde se dostáváme ke slavnému pravidlu (že každý posel je prorok, ale ne každý prorok je poslem), což je názor většiny učenců. Toto pravidlo nevychází z veršů svatého Koránu ani z výroků Proroka (mír a požehnání s ním) a pokud víme, nebylo předáno žádným z Prorokových (mír a požehnání s ním) společníků ani žádným z jejich spravedlivých následovníků. Toto pravidlo také vyžaduje zapečetění všech typů poselství, která Alláh, Nejvyšší, posílá stvoření, ať už pocházejí od andělů, větrů, mraků atd. Náš mistr Michael je poslem pověřeným řízením deště a Anděl smrti je poslem pověřeným tím, aby bral duše lidí. Existují poslové od andělů, kteří se nazývají Vznešení zapisovatelé, jejichž úkolem je uchovávat a zaznamenávat skutky služebníků, ať už jsou dobré nebo špatné. Existuje mnoho dalších andělských poslů, jako je Munkar a Nakir, kteří jsou pověřeni soudem v hrobu. Pokud předpokládáme, že náš mistr Muhammad (mír a požehnání s ním) je zároveň Pečetí proroků a poslů, pak neexistuje žádný posel od Alláha, Nejvyššího, který by například bral lidské duše a tak dále od poslů Alláha, Nejvyššího.
Mezi posly Všemohoucího Boha patří několik tvorů, jak řekl Všemohoucí Bůh: „A uveď jim příklad: společníky města, když k němu přišli poslové (13) a poslali jsme k nim dva, ale oni je popírali, a posílili jsme je třetím a oni řekli: ‚Věru, my jsme k vám poslové.‘“ (14) Zde Všemohoucí Bůh poslal tři posly z řad lidí, takže to nebyli proroci a nepřišli se zákonem, ale byli to pouze poslové, kteří měli předat konkrétní poselství svému lidu. Existují i jiní poslové, kteří nejsou proroci, a Všemohoucí Bůh se o nich ve Své Knize nezmínil, jak řekl Nejvyšší: „A posly, o kterých jsme se vám zmínili dříve, a posly, o kterých jsme se vám nezmínili.“
Všemohoucí Bůh řekl: „Bůh vybírá posly z andělů a z lidí.“ Tento verš obsahuje důkazy o existenci poslů z řad andělů, stejně jako existují poslové z řad lidí.
A také slova Všemohoucího: „Ó společenství džinů a lidí, nepřišli k vám poslové z vašeho středu, recitují vám Mé verše a varují vás před setkáním s tímto vaším Dnem?“ Slovo „z vašeho středu“ označuje vyslání poslů z džinů, stejně jako byli vysláni poslové z řad lidí.
Vzhledem k tomu, že výběr pro proroctví je omezen pouze na lidi, prorok nikdy nemůže být anděl, pouze člověk. Ani džinové nemají proroky, pouze posly. Je to proto, že šaría, kterou Alláh, Všemohoucí, zjevuje lidstvu, je pro lidstvo i džiny. Proto v ni musí věřit oba. Džiny tedy najdete buď věřící, nebo nevěřící. Jejich náboženství je stejná jako u lidí; nemají žádná nová náboženství. Důkazem toho je, že věřili v našeho Mistra Muhammada, mír a požehnání s ním, a následovali jeho poselství po vyslechnutí Koránu. Proroctví je tedy záležitostí specifickou pouze pro lidi a vyskytuje se pouze u jednoho z nich: u toho, komu Alláh, Všemohoucí, udělí šaríu, nebo kdo přijde podpořit šaríu těch, kteří přišli před ním. To je další důkaz, že proroctví je nejušlechtilejší a nejvyšší hodností proroctví, a ne naopak, jak se většina lidí a učenců domnívá.
Víra v platnost slavného pravidla (že každý posel je prorok, ale ne každý prorok je poslem) je v rozporu s tím, co je uvedeno v Koránu a Sunně. Je to zděděné a nesprávné pravidlo. Toto pravidlo bylo stanoveno pouze proto, aby dokázalo, že náš mistr Muhammad je Pečetí poslů, a nikoli Pečetí proroků, jak je uvedeno v Koránu a Sunně. Není dovoleno říkat, že toto pravidlo je specifické pouze pro lidi, protože Všemohoucí Bůh neurčil slovo Posel pouze lidem, ale toto slovo zahrnuje i posla od lidí, například posla od andělů a posla od džinů.
Pokud budeme v tento princip nadále věřit, povede to k popírání příchodu posla, který nás bude varovat před mukami kouře. Většina lidí ho proto obviní z šílenství, protože věří v tento falešný princip, který je v rozporu s verši svatého Koránu. Doufáme, že se zamyslíte nad tím, co je v tomto článku uvedeno, a kdokoli chce více důkazů, měl by si přečíst mou knihu Očekávaná poselství pro ty, kteří chtějí dosáhnout pravdy.

Poznámka

Tento článek je reakcí na jednořádkový komentář od několika přátel, kteří se mě ptali, co jsem říkal o tom, že (každý posel je prorok, ale ne každý prorok je poslem)? Abych jim mohl odpovědět v komentáři, nebudu schopen shrnout celý tento článek do jednoho komentáře, abych jim vysvětlil svůj názor, a nakonec zjistím, že mě někdo obviňuje z vyhýbání se odpovědi. Toto je reakce na tak krátký komentář. Trvalo mi tři hodiny, než jsem shrnul to, co bylo obsaženo v malé části mé knihy, a proto dostávám mnoho dotazů a moje odpověď na ně zní, že odpověď na otázku je dlouhá a pro mě je těžké ji shrnout.
Doufám tedy, že oceníte mé okolnosti a že se nechci pouštět do bitvy, která není mým bojem. Také nemohu shrnout 400stránkovou knihu pro každého tazatele, pokud odpověď není krátká a já na ni nemohu odpovědět.