Sultán Murad I.
Mučedník pole

Za vlády sultána Murata I., syna sultána Orhana, Osmané ovládli město Edirne (762 AH = 1360 n. l.) a učinili z něj hlavní město svého státu. V bitvách u Martizy v roce (764 AH = 1363 n. l.) porazil byzantsko-bulharskou alianci a v roce (791 AH = 1389 n. l.) porazil také křižáckou alianci v Kosovu, kde zemřel umučenou smrtí.

Jeho výchova a převzetí moci
Sultán Murad I. se narodil v roce 726 AH = 1326 n. l., v roce, kdy se jeho otec ujal moci. K moci došlo po smrti svého otce Orhana bin Osmana v roce 761 AH = 1360 n. l. V té době mu bylo 36 let a jeho vláda trvala 30 let.

Murad I. byl statečný, bojovný, štědrý a věřící muž. Miloval pořádek a dodržoval ho, byl spravedlivý ke svým poddaným i vojákům. S vášní se věnoval dobývání a stavbě mešit, škol a úkrytů. Měl po svém boku skupinu nejlepších vůdců, odborníků a vojenského personálu, z nichž pro své poradce vytvořil radu. Současně expandoval do Malé Asie a Evropy.

Dobytí Murada I.
V Evropě sultán Murad I. zaútočil na majetky Byzantské říše a poté se v roce 762 AH = 1360 n. l. zmocnil města Edirne. Toto město mělo strategický význam na Balkáně a bylo druhým největším městem Byzantské říše po Konstantinopoli. Murad z tohoto města udělal od roku 768 AH = 1366 n. l. hlavní město Osmanské říše.
Osmanské hlavní město se tak přesunulo z Asie do Evropy a Edirne se stalo islámským hlavním městem. Muradovým cílem v tomto přesunu bylo několik věcí, včetně:
1. Využití síly vojenských opevnění Edirne a jeho blízkosti k dějiště džihádistických operací.
2- Muradova touha anektovat evropské regiony, kterých se během džihádu dostali a v nichž se usadili.
3. Murad v tomto hlavním městě shromáždil všechny prvky rozvoje státu a zásady správy věcí veřejných. Vznikly zde třídy zaměstnanců, armádní divize, skupiny právníků a náboženských učenců. Byly zřízeny soudy a vybudovány civilní školy a vojenské ústavy pro výcvik janičářů.
Edirne si udrželo toto politické, vojenské, administrativní, kulturní a náboženské postavení až do roku 857 AH = 1453 n. l., kdy Osmané dobyli Konstantinopol a stali se hlavním městem jejich státu.

Křižácká aliance proti Muradovi I.
Bitva u Martizy
Sultán Murad pokračoval ve svém džihádu, kázání a dobývání území v Evropě. Jeho armáda se vydala dobýt Makedonii a jeho vítězství měla dalekosáhlé následky. Vznikla evropsko-balkánská křižácká aliance, požehnaná papežem Europou V., která zahrnovala Srby, Bulhary, Maďary a obyvatele Valašska. Členské státy křižácké aliance byly schopny shromáždit armádu o šedesáti tisících vojákech. Osmanský velitel Lala Šahin se jim postavil s menší silou než spojenecké síly. Setkal se s nimi poblíž Irmenu na řece Martiza, kde došlo k hrůzné bitvě a spojenecká armáda byla poražena. Dva srbští knížata uprchli, ale utopili se v řece Martiza. Uherský král zázračně unikl smrti. Mezitím byl sultán Murad zaneprázdněn bojováním v Malé Asii, kde dobyl několik měst. Poté se vrátil do svého mocenského sídla, aby uspořádal dobytá území a země, jak je zvykem moudrého vůdce.
Osmanské vítězství na řece Martiza mělo důležité výsledky, včetně:
1. Dobyli oblasti Thrákie a Makedonie a dosáhli jižního Bulharska a východního Srbska.
2- Města a majetky Byzantské říše, Bulharska a Srbska začaly padat do jejich rukou jako podzimní listí.

První smlouva mezi Osmanskou říší a křesťanskými zeměmi
Jak Osmanská říše sílila, její sousedé, zejména ti slabší, se začali obávat. Republika Ragusa, republika s výhledem na Jaderské moře, se chopila iniciativy a vyslala posly k sultánovi Muradovi, aby s ním uzavřeli přátelskou a obchodní smlouvu. V ní se zavázali platit roční poplatek ve výši 500 zlatých dukátů. Jednalo se o první smlouvu uzavřenou mezi Osmanskou říší a křesťanskými zeměmi.

Bitva o Kosovo
Sultán Murad pronikl na Balkán sám i prostřednictvím svých velitelů, což vyprovokovalo Srby, kteří se při více než jedné příležitosti pokusili využít sultánovy nepřítomnosti v Evropě k útoku na osmanské armády na Balkáně a v okolních oblastech. Nepodařilo se jim však dosáhnout žádných významných vítězství nad Osmany. Srbové, Bosňané a Bulhaři se proto spojili a připravili velkou evropskou křižáckou armádu k boji proti sultánovi, který dorazil se svými dobře připravenými armádami do kosovské oblasti Balkánu.

Jednou z památných událostí je, že ministr sultána Murada s sebou nesl výtisk Koránu. Neúmyslně jej otevřel a narazil na tento verš: „Proroku, vybízej věřící k boji. Bude-li mezi vámi dvacet trpělivých, přemohou dvě stě, a bude-li mezi vámi sto, přemohou tisíc nevěřících, protože jsou to lidé, kteří nechápou.“ (Al-Anfal: 65). Radoval se z vítězství a muslimové se radovali s ním. Brzy vypukly boje mezi oběma armádami, které se zostřily a bitva se zostřila. Válka skončila jasným a rozhodným vítězstvím muslimů.

Mučednictví sultána Murada
Po vítězství v Kosovu si sultán Murad prohlédl bojiště, procházel se mezi řadami mrtvých muslimů a modlil se za ně. Zkontroloval také zraněné. Mezitím se k sultánovi vrhl srbský voják, který předstíral smrt. Stráže ho sice dokázaly zatknout, ale on předstíral, že chce se sultánem mluvit a z jeho rukou prohlásit, že konvertoval k islámu. V tu chvíli sultán dal strážím znamení, aby ho propustily. Předstíral, že chce sultánovi políbit ruku, a rychlým pohybem vytáhl otrávenou dýku a sultána bodl. Sultán Murad byl umučen - kéž se nad ním Bůh smiluj - 15. šábanu 791 AH = 30. července 1389 n. l. Janičáři srbského vojáka okamžitě zabili.

Poslední slova sultána Murada
Tento velký sultán byl umučen ve věku 65 let. Jeho poslední slova byla: „Když odcházím, mohu jen děkovat Bohu. On je Znalec neviditelného, Přijímající modlitby potřebných. Svědčím, že není boha kromě Boha a nikdo si nezaslouží poděkování a chválu kromě Něho. Můj život se blíží ke konci a já jsem viděl vítězství vojáků islámu. Poslouchejte mého syna Yazida, nemučte vězně, neubližujte jim a neokrádejte je. Od této chvíle svěřuji vás i naši velkou vítěznou armádu milosrdenství Božímu, neboť On je Ten, kdo chrání náš stát před veškerou újmou.“

Sultán Murad I. vedl osmanský lid třicet let s moudrostí a dovednostmi, které se žádnému jinému státníkovi jeho doby nevyrovnaly. Byzantský historik Halko Nedelas o Muradovi I. řekl: „Murad vykonal mnoho důležitých úkolů. Vybojoval 37 bitev, a to jak v Anatolii, tak na Balkáně, a z každé z nich vyšel vítězně. Se svými poddanými zacházel se soucitem, bez ohledu na rasu či náboženství.“

Francouzský historik Krinard o něm říká: „Murad byl jedním z největších mužů osmanské dynastie a pokud ho hodnotíme osobně, shledáváme ho na vyšší úrovni než všechny evropské panovníky za jeho vlády.“

Murad I. zdědil po svém otci rozlehlý emirát o rozloze 95 000 kilometrů čtverečních. Po jeho mučednické smrti převzal jeho syn Bajazid tento osmanský emirát, který dosáhl 500 000 kilometrů čtverečních. Jinými slovy, během přibližně 29 let se jeho rozloha zvětšila více než pětinásobně oproti tomu, co mu odkázal jeho otec Orhan.

Prosba sultána Murada před vypuknutím bitvy o Kosovo
Sultán Murad věděl, že bojuje ve věci Alláha a že vítězství pochází od Něho. Proto často Alláha prosil a naléhal, úpěnlivě ho prosil a vkládal v Něj svou důvěru. Z jeho pokorné prosby se dozvídáme, že sultán Murad znal svého Pána a chápal význam otroctví. Sultán Murad ve své prosbě ke svému Pánu říká: „Ó Alláhu, ó Nejslitovatelnější, ó Pane nebes, ó Ty, který přijímáš prosby, nezneucť mě. Ó Nejslitovatelnější, ó Nejslitovatelnější, vyslyš tentokrát prosbu svého ubohého služebníka. Sešli na nás hojný déšť a rozežeň mraky temnoty, abychom mohli vidět svého nepřítele, neboť nejsme nic jiného než Tvoji hříšní služebníci. Ty jsi Dárce a my jsme Tvoji chudí.“ „Nejsem nic jiného než Tvůj ubohý, prosebný služebník a Ty jsi Vševědoucí, ó, Znalec neviditelného, tajemství a toho, co srdce skrývají. Nemám pro sebe žádný cíl, ani žádný zájem, ani nehledám zisk. Toužím pouze po Tvém potěšení, ó Alláhu, ó, Vševědoucí, ó, Přítomný ve veškeré existenci. Obětuji svou duši pro Tebe, přijmi tedy mou naději a nedovol, aby muslimové byli poraženi nepřítelem. Ó Alláhu, ó, Nejmilosrdnější z milosrdných, neučiň mě příčinou jejich smrti; raději je učiň vítěznými. Obětuji svou duši pro Tebe, ó Pane. Toužil jsem a vždycky jsem toužil být umučen za vojáky islámu, nedovol mi proto, abych viděl jejich utrpení, ó, můj Bože, a dovol mi, ó, můj Bože, abych byl tentokrát umučen pro Tebe a pro Tvou radost.“

V jiném vyprávění: „Ó můj Bože, přísahám při Tvé slávě a majestátu, že nehledám tento pomíjivý svět pro svůj džihád, ale hledám Tvou potěšení a nic jiného než Tvou potěšení, ó můj Bože. Přísahám při Tvé slávě a majestátu, že jsem džihád ve Tvé věci, proto zvětši mou čest tím, že zemřu ve Tvé věci.“

V jiném vyprávění: „Ó můj Bože a můj Pane, přijmi mou prosbu a mou modlitbu a sešli nám ze svého milosrdenství déšť, který uhasí prach bouří kolem nás, a ponoř nás do světla, které rozptýlí temnotu kolem nás, abychom mohli vidět místo, kde se nachází náš nepřítel, a bojovat s ním kvůli oslavě Tvého vznešeného náboženství.“
Bože můj a Pane můj, království i moc jsou tvé. Uděluješ je, komu chceš ze svých služebníků. Jsem tvůj bezmocný a ubohý služebník. Ty znáš má tajemství i mé veřejné činy. Přísahám při tvé slávě a majestátu, že ve svém boji nehledám trosky tohoto pomíjivého světa, ale hledám tvou radost a nic jiného než vaši radost.
Můj Bože a můj Pane, prosím Tě pro slávu Tvé vznešené tváře, učiň mě obětí za všechny muslimy a neučiň mě příčinou zkázy žádného muslima pro jinou cestu než Tvou přímou.
Můj Bože a můj Pane, jestliže má mučednictví zachrání muslimskou armádu, pak mě nezbavuj mučednictví ve Tvé věci, abych se mohl těšit z Tvé společnosti, a jaká dobrá společnost je Tvá společnost.
„Bože můj a Pane můj, poctil jsi mě tím, že jsi mě vedl cestou džihádu ve Tvé věci, proto rozmnož mou čest tím, že zemřeš ve Tvé věci.“

Tato pokorná prosba je důkazem toho, že sultán Murad znal Všemohoucího Boha a že splnil podmínky prohlášení monoteismu (není boha kromě Boha) a že tyto podmínky byly splněny jeho chováním a životem.

Sultán Murad pochopil pravdu víry a slovo monoteismu a okusil jeho účinky ve svém životě. Tak mu byla vštípena hrdost a důstojnost, odvozené z víry v Boha. Ujistil se, že nikdo není prospěšný kromě Boha - Všemohoucího; On je Dárcem života a smrti a On je Vlastníkem vlády, autority a svrchovanosti. Proto ze svého srdce odstranil veškerý strach kromě Něho - Všemohoucího. Neskláněl hlavu před žádným stvořením, ani se k Němu neprosil, ani se nenechal zastrašit svou pýchou a velikostí; protože si byl jistý, že Bůh je Všemohoucí, Veliký. Víra v Boha mu dala velkou sílu odhodlání a odvahy, trpělivost a neochvějnost, důvěru a touhu po nejvyšších věcech; hledání Jeho potěšení - Všemohoucího. V bitvách, které sváděl, byl tedy neochvějný jako neochvějné hory a byl si pevně jistý, že jediným vlastníkem jeho samotného a jeho bohatství je Bůh - Všemohoucí. Proto mu nevadilo obětovat vše, drahé či levné, kvůli potěšení svého Pána.

Sultán Murad žil pravdu víry; proto se vrhl na bojiště džihádu a obětoval vše, co měl, kvůli volání k islámu.

Když jsme byli skvělí
Z knihy Nezapomenutelní vůdci od Tamera Badra