Osmanská říše
(699 – 1342 AH / 1300 – 1924 AD)
Osmanská říše hrdě stojí uprostřed lidských dějin, nesla prapor islámu po více než šest století, dobyla Evropu a Asii a založila velký islámský stát. Křižácká Evropa se jí po staletí bála a děsila a Evropa se neustále připravovala na její odstranění, čekajíc na příležitost za příležitostí. Osmanská říše a její vůdci jim však zasazovali ránu za ranou, až když se Osmané zhroutili, opustili pravou islámskou vládu a přijali prostředky moci, křižácká Evropa se na ně vrhla, roztrhala je na kusy a šířila zednářství mezi jeho mládeží a vůdci, dokud Osmanský chalífát nepadl a nebyl zrušen rukou Mustafy Kemala Atatürka.
Osmanská říše byla zemí s největším počtem islámských výbojů po Umajjádské říši. Osmané obnovili výzvu k džihádu a dobývání a zahájili výboje v Evropě a částech Malé Asie. Nejvýznamnějším z těchto výbojů bylo dobytí Konstantinopole sultánem Mehmedem Dobyvatelem v roce 857 AH / 1453 n. l. Osmanskému chalífátu se také připisuje dobytí střední Evropy, protože Osmané dobyli Balkán v roce 756 AH / 1355 n. l. a všechny země střední Evropy se jim postupně podřídily. Bulharsko bylo dobyto v roce 774 AH / 1372 n. l., Srbsko bylo dobyto v roce 788 AH / 1386 n. l., Bosna a Hercegovina v roce 792 AH / 1389 n. l., stejně jako Chorvatsko, Albánie, Bělehrad a Maďarsko. Osmanské armády vedené sultánem Sulejmanem Velkolepým dosáhly hradeb Vídně a obléhaly ji v roce 936 AH / 1529 n. l., ale nedokázaly ji dobýt. Stejně tak o více než sto padesát let později osmanská vojska obléhala Vídeň v roce 1094 AH / 1683 n. l. za vlády sultána Mehmeda IV.
Většina těchto území zůstala v rukou muslimů a podléhala Osmanskému chalífátu po celou dobu jeho moci. Postupně se však začala rozpadat, jak Osmanská říše vstupovala do období slabosti. Do roku 1337 hidžry (1918 n. l.) neměl Osmanský chalífát na evropském kontinentu žádné jiné území kromě města Istanbulu. Dlouhodobá přítomnost těchto evropských regionů pod Osmanským chalífátem znamenala, že celé regiony se staly muslimskými, jako například Makedonie, Albánie, Bosna a Hercegovina a velké muslimské komunity v Bulharsku, Rumunsku a Černé Hoře.
Konverze většiny obyvatel oblastí ovládaných Osmany k islámu je způsobena spravedlivým a rovným zacházením Osmanů s muslimským obyvatelstvem. Slabý, chudý vesničan se mohl v Osmanské říši dostat na nejvyšší a nejvlivnější pozice, což byla forma sociální spravedlnosti, která byla v tehdejších evropských společnostech nemožná. Bezpečnost v těchto regionech nahradila konflikty a chaos a Evropa těžila z pečlivé organizace osmanské armády a jejích správních systémů, které se spoléhaly především na efektivitu. Stoupenci jiných náboženství, jako je křesťanství a judaismus, se v regionech ovládaných Osmany po několik staletí těšili také štědrému zacházení, což se jasně projevuje ve způsobu, jakým si tyto komunity dodnes zachovávají své jazyky, kulturu a náboženství.

Z knihy „Nezapomenutelné země“ od majora Tamera Badra