Bitva u Moháče

Bitva u Moháče se odehrála v roce 932 AH/1526 n. l. mezi Osmanským chalífátem vedeným Sulejmanem I. Velkolepým a Uherským královstvím vedeným Viladem Isaslavem II. Jaglioským. Muslimové zvítězili drtivě, což vedlo k připojení Uherska k Osmanské říši.

Příčiny bitvy u Moháče

Uherský král Viládiusz II. Jagellonský byl odhodlán porušit veškeré sliby, které jeho předchůdci dali osmanským sultánům, a zašel dokonce tak daleko, že zabil vyslance sultána Sulejmana. Vyslanec požadoval každoroční tribut uvalený na Uhry, na což Sulejman reagoval rozsáhlou invazí proti Uhrám.

Přesun do bitvy u Moháče

Sultán Sulejman pochodoval z Istanbulu dne (11. radžabu roku 932 hidžry / 23. dubna 1526 n. l.) v čele své armády, která se skládala z asi sto tisíc vojáků, tří set děl a osmi set lodí, až dosáhl Bělehradu. Poté mohl díky postaveným velkým mostům snadno a hladce překročit řeku Tuna.

Poté, co osmanská armáda otevřela několik vojenských pevností na řece Tuně, dosáhla 128 dní po zahájení tažení údolí Moháče, přičemž urazila tisíc kilometrů pochodu. Toto údolí se nyní nachází v jižním Maďarsku, 185 km severozápadně od Bělehradu a 170 km jižně od Budapešti. Čekala na ni uherská armáda, která čítala asi dvě stě tisíc vojáků, včetně 38 tisíc pomocných jednotek, které přišly z Německa. Tuto obrovskou armádu vedl král Vlad Isaslav II. Jaglionský.

Očekávané setkání

Ráno v den střetnutí (21. Dhu al-Qi'dah 932 AH / 29. srpna 1526 n. l.) vstoupil sultán Sulejman po ranní modlitbě do řad vojáků a pronesl výmluvné a podnětné kázání, v němž je nabádal k trpělivosti a neochvějnosti. Poté vstoupil do řad Hromoborského sboru a pronesl podnětný projev, který povzbudil morálku a posílil odhodlání. Mezi věcmi, které jim řekl, bylo: „Duch Božího posla vás sleduje.“ Vojáci nedokázali zadržet slzy, které jim tekly proudem v reakci na to, co sultán řekl.

Odpoledne Maďaři zaútočili na osmanskou armádu, která byla seřazena ve třech řadách. Sultán se svými mohutnými děly a janičárskými vojáky stál ve třetí řadě. Když zaútočila maďarská jízda, která byla proslulá svou statečností a odvahou, sultán nařídil svým prvním řadám ustoupit, aby se Maďaři mohli vrhnout dovnitř. Když se přiblížili k dělům, sultán jim nařídil, aby na ně zahájili palbu.

Tak je sklidili a válka trvala hodinu a půl, na jejímž konci se uherská armáda stala dědictvím historie poté, co se většina jejích vojáků utopila v bažinách Moháčského údolí spolu s králem Viladem Isaslavem II. Jaglóem, sedmi biskupy a všemi velkými vůdci. Zajato bylo dvacet pět tisíc lidí, zatímco osmanské ztráty činily sto padesát mučedníků a několik tisíc zraněných.

Výsledky bitvy u Moháče

Bitva u Moháče byla v historii vzácnou bitvou, v níž byla jedna strana poražena takovým způsobem v jediném střetu, a to v krátkém čase ne více než dvě hodiny. Uherské království ztratilo nezávislost poté, co jeho armáda utrpěla tak zničující porážku. Dva dny po střetu, 23. Dhu al-Qi'dah 932 AH / 31. srpna 1526 n. l., osmanská armáda předvedla přehlídku před sultánem Sulejmanem, salutovala mu a blahopřála mu. Velitelé, počínaje velkovezírem, políbili sultánovi ruku.

Armáda se poté přesunula na sever podél západního pobřeží Tuny, až dosáhla Budapešti, hlavního města Maďarska, a vstoupila do něj 3. Dhu al-Hijjah 932 AH / 10. září 1526 n. l. Osud chtěl, aby v tomto městě přijal pozdravy k Íd al-Adhá v královském paláci a během svého vítězného tažení oslavil Íd al-Fitr v Bělehradě.

Sultán zůstal ve městě třináct dní a organizoval jeho záležitosti. Za krále Uherska, které se stalo podřízeným Osmanské říši, jmenoval Jana Sapolyu, sedmihradského knížete. Sultán se vrátil do hlavního města své země poté, co se Uhersko stalo součástí Osmanské říše.

Proč jsme byli skvělí
Kniha (Nezapomenutelné dny... Důležité stránky z islámských dějin) od Tamera Badra