Z mé knihy Země, které nikdy nezapomenou, cituji pro vás tuto pasáž, kterou si, doufám, pozorně přečtete.

Závěti zakladatele Osmanské říše Osmana bin Ertugrula jeho synovi

... Dobyvatel Osman zemřel v roce 726 AH / 1325 n. l. a svěřil vládu svému synovi Orhanovi. Osmanův život byl bojem a voláním po Bohu. Náboženští učenci obklopovali prince a dohlíželi na administrativní plánování a právní implementaci v emirátu. Historie nám zachovala Osmanovu závěť jeho synovi Orhanovi z doby, kdy byl na smrtelné posteli. Tato závěť měla civilizační význam a právní metodologii, kterou se osmanský stát později řídil. Osman ve své závěti napsal: „Synu můj, dej si pozor na to, abys nebyl zaneprázdněn něčím, co Bůh, Pán světů, nepřikázal. Pokud budeš v rozhodování čelit dilematu, pak vyhledej radu náboženských učenců jako útočiště. Synu můj, cti ty, kdo tě poslouchají, buď štědrý k vojákům a nenech se Satanem oklamat tvými vojáky a tvými penězi. Dej si pozor na to, abys se neodchýlil od lidí šaríi. Synu můj, víš, že naším cílem je potěšit Boha, Pána světů, a že skrze džihád se světlo našeho náboženství rozšíří na všechny obzory, aby nastala potěšení Všemohoucího Boha. Synu můj, my nepatříme k těm, kteří… Vedou války z touhy po moci nebo po ovládnutí jednotlivců. Žijeme a umíráme islámem, a to, synu můj, není něco, čeho si zasloužíš.“
V knize (Politické dějiny vznešeného Osmanské říše) najdete jinou verzi závěti: „Věz, synu můj, že šíření islámu, vedení lidí k němu a ochrana cti a bohatství muslimů je svěřen do rukou tvému a Všemohoucí Bůh se tě na to zeptá.“
V knize (Tragédie Osmanů) nacházíme další fráze z Osmanovy závěti jeho synovi Orhanovi, kde se říká: „Synu můj, stěhuji se ke svému Pánu a jsem na tebe hrdý, protože budeš spravedlivý k lidem, budeš usilovat o Boží cestu a šířit islám. Synu můj, svěřuji tě učencům národa, pravidelně se o ně staraj, více je respektuj a řiď se jejich radami, protože oni přikazují jen to, co je dobré. Synu můj, dej si pozor na to, abys dělal něco, co se nelíbí Všemohoucímu Bohu, a pokud je pro tebe něco obtížné, zeptej se učenců šaríi, protože oni tě povedou k tomu, co je dobré. Věz, synu můj, že naše jediná cesta v tomto světě je cesta Boží a že naším jediným cílem je šířit Boží náboženství a že nejsme hledači slávy ani světa.“
V (Ilustrované osmanské historii) se nacházejí další fráze z Uthmanovy závěti, které zní: „Moje vůle mým synům a přátelům, udržujte vznešenost vznešeného islámského náboženství pokračováním v džihádu na Alláhově cestě. Držte čestný prapor islámu vysoko s nejdokonalejším džihádem. Vždy služte islámu, protože Alláh Všemohoucí použil slabého služebníka, jako jsem já, k dobývání zemí. Jděte se slovem monoteismu do nejvzdálenějších zemí se svým džihádem na Alláhově cestě. Kdokoli z mého rodu se odchýlí od pravdy a spravedlnosti, bude v den soudu zbaven přímluvy Největšího Posla. Synu můj, na tomto světě není nikdo, jehož krk by se nepoddal smrti. Můj konec se přiblížil na příkaz Alláha Všemohoucího. Předávám ti tento stav a svěřuji tě Všemohoucímu Pánu. Buď spravedlivý ve všech svých záležitostech.“
Toto přikázání bylo metodou, kterou Osmané dodržovali. Věnovali pozornost vědě a vědeckým institucím, armádě a vojenským institucím, učencům a jejich úctě, džihádu, který přinesl výboje do nejvzdálenějších koutů muslimské armády, a emirátům a civilizaci.
Prostřednictvím této závěti můžeme vyvodit pilíře, pravidla a základy, na nichž byla Osmanská říše založena.

Major Tamer Badr