Viděl jsem, že jsem v noci vylezl na horu Tur na její vrchol, pak jsem z ní sestoupil na o něco nižší místo v něčem, co vypadalo jako údolí kousek pod vrcholem, a lehl jsem si na záda, přikryl se dekou a usnul. Pak jsem cítil, jak se mě dotýká ruka a dvakrát mě volá, abych se probudil: „Krotitel, Krotitel.“ Probudil jsem se a viděl jsem našeho mistra Gabriela, mír s ním, před sebou, jak zahaluje celou oblohu světlem, na které jsem se nemohl soustředit, a tak jsem otevřel a zavřel oči a měl tam mnoho křídel, která jsem nemohl spočítat, a bál jsem se hrůzy této scény, pak jsem se probudil a vidění skončilo.