Nejpodivnější případ, se kterým jsem se zatím u přátel na Facebooku setkal, je následující:
V prosinci 2018, poté, co se počet mých vizí zvýšil a v té době jsem nenašel nikoho, kdo by mi je vyložil, protože většina lidí na mém seznamu přátel byli revolucionáři, a v té době jsem byl frustrovaný a plný pochybností o věrohodnosti těchto vizí, jsem se rozhodl připojit k řadě skupin specializujících se na interpretaci vizí znamení Hodiny a posílal jsem žádosti o přátelství těm, které jsem v těchto skupinách našel při interpretaci vizí.
Mezi těmi, kterým jsem poslal žádost o přátelství, byla i jedna sestra z jedné z těchto skupin. Četl jsem její komentář, ve kterém mi vyložila sen.
O chvíli později mě překvapilo, když mi poslala soukromou zprávu a položila mi záplavu otázek na mě. Řekla mi: „Viděla jsem tě před měsícem ve dvou viděních,“ a o těch dvou viděních mi vyprávěla.
Nejdřív jsem jí nevěřil a myslel jsem si, že je od tajné služby, ale uvěřil jsem jí poté, co jsem ty dvě vize viděl ve skupině vizionářů už dávno, ještě než jsem jí 1. prosince 2018 poslal žádost o přátelství. Navíc jsem se dozvěděl, že její bratr byl jedním z mučedníků revoluce.
Ty dvě vize mě zobrazovaly v popisu, který jsem měl během revoluce v roce 2011, kdy mi bylo 37 let a byl jsem majorem přiděleným k letectvu. Moje tehdejší oficiální uniforma byla nebesky modrá, ale když sestra obě vize zveřejnila, myslela si, že tato uniforma je pro policisty, dokud mě nepoznala, a byla překvapena, že se její vize částečně naplnila, když mě poznala. Doufáme, že zbývající části vize vyložíte.
Sestra v příspěvku, který zveřejnila na Facebooku v jedné ze skupin pro interpretaci vidění znamení Hodiny, měsíc předtím, než mě potkala, říká:

11. listopadu 2018 jsem se modlil ranní modlitbu a pak jsem měl vidění, že sedím na židli, sedím důstojně a čtu knihu se žlutými stránkami a hnědou obálkou. Byl jsem pohroužen do čtení, když se po mé pravici postavil muž a položil prsty na místo, kde jsem četl, čímž zablokoval řádky, takže jsem nemohl dočíst. Pohnul jsem mu tedy rukou a pokusil se dočíst, ale nemohl jsem, jako by se písmena rozpadla nebo jsem zapomněl číst, a zatočila se mi hlava. Podíval jsem se tedy na muže a uviděl mladého muže kolem třicítky ve vojenském obleku s hodností policejního majora. Jeho barva byla šedá směřující k modré, postava byla dokonalá a záda rovná, vlasy měl černé, pak se zbarvily do vínové, oči měl černé a obličej nebyl úplně kulatý, protože pod tvářemi měl mírný výstupek. Díval se na mě upřeně a hluboce a jeho ústa se na mě usmívala, takže jeho zuby vypadaly harmonicky, bez křivosti, barvy slonové kosti s řezem, který upoutal mou pozornost tím, že byl špinavý. Jako by se ho kartáč celé dny nedotkl a nahromadil se na něm zubní kámen. Ten pohled mi udělal špatně a řekl jsem si, že bych si přál, aby ho vyčistil, protože ho to znetvořilo. Otevřel ústa a začali jsme si povídat. Sedl si na zem přede mnou, ale já s tím nesouhlasila, tak jsem mu ukázala na vyvýšené místo, kam si má sednout. Řekl: „Žádný problém.“ Otočila jsem se doleva a uviděla jeho matku sedět vedle mě. Přísahám při Tom, kdo stvořil nebesa bez sloupů, že jsem v životě neviděla krásnější tvář. Byla to nesmírně krásná žena, i když jí bylo přes šedesát let. Její tvář byla jako dokonale kulatý měsíc. Měla tváře, z nichž vybuchovala ruměnec. Její oči byly oříškové, směřující k zelené. Měla růžové rty a lesklé zuby, které se na mě usmívaly, a já se usmála na ni. Řekla jsem jí: „Co je to za krásu? Přísahám, že nejsem pokrytecká. Jsi tak krásná.“ Řekla jsem: „Co Bůh chce, Bůh ti žehnej.“ Opakoval jsem to pořád dokola, dokud jsem se neprobudil ze spánku a nepocítil zvláštní pocit útěchy a mé srdce se rozbušilo.
Zvláštní na té vizi je, že rysy mladého muže a jeho matky mi stále utkvěly v paměti, jako by se mi jejich obraz vryl do paměti. Pamatuji si každý detail a kdybych uměl dobře kreslit, nakreslil bych je dokonale.

Druhé vidění přišlo o dva týdny později, v polovině listopadu, dva týdny předtím, než jsi mě potkal. Říká: „Byla jsem doma a slyšela jsem muže, jak na lidi křičí a učí je ctnosti, morálce a dodržování zásad a dobrých hodnot. Řekla jsem si ale: ‚Proč tak křičí? Přála bych si, aby ztišil hlas.‘ Dozvěděla jsem se, že je to major. Když se o něm jeho velitelé dozvěděli, propustili ho. Rychle jsem sešla dolů, abych se podívala, co se s ním stalo. Našla jsem ho stát na kraji silnice, úplně nahého. Bůh mě ale ochránil před tím, abych viděla jeho intimní partie, a tak jsem ho rychle zakryla závěsem, který byl vedle něj. Byl z dostatečné látky a byl hnědý s krásnými bílými pruhy. Pokaždé, když mu spadl z ramen, ujistila jsem se, že jsem ho znovu zakryla.“ Vidění skončilo.

Moje sestra mě požádala, abych ty dvě vidění zveřejnil/a.