Váhal jsem s napsáním této vize, protože jsem se dostal do stavu zoufalství ohledně armády, což ve mně vyvolává pocit, že cíl osvobození al-Aksá nyní není jednou z jejích priorit, ale sláva Bohu, který mění podmínky. Je možné, že se v blízké budoucnosti naše situace změní z jednoho extrému do druhého, a tato vize obsahuje volání Všemohoucího Boha. Jak jsem vám již řekl, zajímá mě interpretace jakékoli vize, která obsahuje jméno Všemohoucího Boha nebo proroků, a doufám, že tato vize nebude interpretována tak, že bych armádu oklamal, aby se k ní vrátila, protože o to vůbec nestojím.

Vize

Byl jsem na velmi velkém náměstí plném egyptských civilistů v den zvaný Den pochodu za osvobození al-Aksá a za válku. Stál jsem mezi těmito davy, trochu vzadu na levé straně, oblečený v civilním oblečení jako oni. Posouval jsem se do řad a snažil se je uspořádat, ale nevěnovali mi pozornost ani se na mě nedívali. Televizní kanály a mediální pracovníci natáčeli tyto velké davy, a tak jsem začal vyzývat civilisty, aby každý, kdo nosí zbraň, stál v čele řad, ale neviděl jsem žádného civilistu se zbraní, který by postoupil vpřed.
Náhle vstoupila na náměstí z levé strany před davy skupina egyptských vojáků, ozbrojených a oblečených v egyptských uniformách komanda s jednotným vojenským krokem. Dal jsem jim signál, aby změnili směr a otočili se k al-Aksá. Zároveň jsem začal skandovat a říkat „Alláh, Alláh, Alláh“, aby to opakovali s každým vojenským krokem, který udělali. A skutečně, dívali se na mě a s každým krokem skandovali „Alláh, Alláh, Alláh“. Počet skupin komand, které vstupovaly na náměstí, se zvyšoval, až se jejich počet stal velmi velkým. Náměstí se zaplnilo armádními silami vpředu a za nimi velkým počtem civilistů.