Hadís od paní Áiši - nechť s ní Bůh nalezne zalíbení - když řekla: Slyšela jsem Posla Božího - nechť mu Bůh žehná a daruje mu mír - říkat: ((Lidé budou shromážděni v Den zmrtvýchvstání bosí, nazí a neobřezaní.)) Řekl jsem: Ó Poslu Boží, budou se na sebe všichni muži a ženy dívat? Řekl: ((Ó Áiši, tato věc je vážnější než to, aby se jich to týkalo.)), a v jiném vyprávění: ((Tato věc je vážnější než to, aby se na sebe dívali.)), souhlasili.

Na tento hadís jsem si vzpomněl ve snu, ve kterém jsem viděl shromáždění v Den zmrtvýchvstání.

Ve skutečnosti jsem měl vidění, jak kráčím mezi miliony nahých lidí, mužů a žen, kam až oko dohlédlo, ve scéně, kterou nedokážu popsat, ale co dokážu, je, že atmosféra byla horká a nad námi bylo něco, co vypadalo jako naše slunce, kam až oko dohlédlo, a všichni se snažili uniknout jeho žáru a žádnému z mužů nezáleželo na nahých ženách kolem sebe kvůli intenzitě hrůzy scény kolem nás a všichni kráčeli jedním směrem k něčemu, co vypadalo jako výjev před Všemohoucím Bohem.

Vedle tohoto náměstí bylo další náměstí, na jehož vrcholu se tyčil jakýsi kopec. Lidé po něm chodili stejným směrem, ale ti, co šli po něm, byli zakryti něčím jako mrakem, který jim poskytoval stín a chránil je před horkem.
Každý na dolním nádvoří nemůže vystoupit na horní nádvoří, protože výstup na něj vyžaduje skryté síly a nikdo na něj vystoupit nemůže. Tehdy jsem si tedy přál přesunout se na horní nádvoří a pak jsem zjistil, že mě na něj vynášejí skryté síly. Byl jsem však na jeho okrajích, někdy v horku a někdy ve stínu, a lidé šli vedle mě. Přál jsem si mezi nimi chodit, dokud se úplně neocitnu ve stínu, a pak vidění skončilo.

Vidění skončilo a já litoval, že jsem nevstoupil mezi ty, které Bůh zcela chrání.

„Uplynulo více než deset let od té doby, co jsem měl toto vidění, a stále si ho dokonale pamatuji a věřte mi, že záležitost ohledně Dne zmrtvýchvstání a scény shromáždění je složitější, než si dokážete představit. Nevím, zda je možné, aby někdo viděl vidění Dne zmrtvýchvstání na vlastní oči, nebo zda je to jen noční můra, ale prosím Alláha, Všemohoucího, abych byl jedním ze sedmi, které Alláh zastíní svým stínem v den, kdy nebude žádný stín kromě Jeho: spravedlivý imám, mladý muž, který vyrostl v uctívání Alláha, muž, jehož srdce je připoutáno k mešitám, dva muži, kteří se milují kvůli Alláhovi a z tohoto důvodu se setkávají a rozcházejí, muž, kterého pozvala žena s postavením a krásou, ale který řekl: ‚Bojím se Alláha‘, muž, který dává almužnu a skrývá ji tak, aby jeho levice nevěděla, co jeho pravá ruka utrácí, a muž, který vzpomíná na Alláha v soukromí a jeho oči se zalijí slzami.“
Prosím, modlete se, abych byl/a jedním/jednou z nich.